FOXY MAMA - Na stylu záleží

Frontmanem uskupení FOXY MAMA je mladý kytarista, zpěvák i skladatel a textař v jedné osobě – David Kandler.
„Aktivně jsem s hraním začal v jedenácti. Tou dobou jsem sice hrál jenom na kytaru, ale hrozně mě to bavilo. Až postupem času mě můj tehdejší učitel přivedl na myšlenku pokračovat po gymplu i na konzervatoři. Byl to docela logický krok, který jsem pak taky udělal. Nakonec jsem se dostal do fáze, kdy jsem studoval dvě školy najednou. Právě to mi ale ruku v ruce s absencí většího množství volného času na hraní pomohlo si uvědomit, že muzika je to, co chci dělat, a zároveň se definitivně rozhodnout pro hudební kariéru.“

U téma konzervatoře jsme s Davidem zůstali trochu déle. Je zajímavé, že ne všichni muzikanti si automaticky zvolí hudební vzdělání. Pravidlem nicméně není ani kariéra v hudebním průmyslu pro všechny absolventy školy. Jak vlastně samotná instituce přistupuje ke studentům a muzice jako takové? David mě vyvedl z omylu a všeobecně zažité představy o drilu plném klasiky.
„Záleží na tom, na jaké konzervatoři kdo studuje. My s klukama chodíme na Konzervatoř Jaroslava Ježka, která je zaměřená na jazz, ale učí se na ní i rocková kytara, tedy moje specializace. Ani bych neřekl, že je tam takový důraz na nějaký dril, jak bych možná čekal. Samozřejmě požadavky jednotlivých učitelů se liší, každopádně alespoň u rockové kytary byla výuka založena na vzájemné domluvě. Dostalo se mi podpory ve vlastní tvorbě a tom, co chci dělat a náplní hodin se stalo hlavně prohlubování znalostí v oblasti, která mě zajímala. Zatím jsem vůbec neměl pocit, že by mě někdo tlačil do nějaké preciznosti. Místo toho se spíš klade důraz na individualitu hráče, což mi přijde super. Možná to je ale právě tím, že se jedná o výuku kytary, kde je jedinečnost zvuku i muzikanta klíčová, podobně jako v jazzu. Dokážu si tak představit, že na konzervatoři, která se soustředí na vážnou hudbu, to je nastaveno jinak, protože tam je naopak nejdůležitější být co nejpřesnější. Teorie ale i přesto máme hodně, bez ní to nejde.“

Zmíněná konzervatoř se stala milníkem nejen pro Davida, ale i pro celou formaci, protože tady se trojice začínajících hudebníků dala dohromady.
„Původně jsme neměli žádnou konkrétní představu o celkovém konceptu, všechno spíš postupem času nějak vyplynulo samo. Nejdřív jsme si totiž hlavně chtěli zahrát naše oblíbené věci – blues, Hendrixe a tak podobně, přičemž právě Hendrix taky působil ve triu. Mně osobně se myšlenka tria vždycky líbila, protože nabízí hodně volnosti a prostoru pro improvizaci. V tu chvíli mi to vyhovovalo a chtěl jsem do toho jít, protože pro mě jako pro kytaristu to byla velmi zajímavá možnost uplatnění vzhledem k tomu, že plním víc funkcí najednou – kromě sólového kytaristy se ujímám i role doprovodného kytaristy a zpěváka. V poslední době jsem ale našel zalíbení i v aranžování a trio samotné mi už kolikrát nestačí, protože je svým charakterem i dost limitující – obzvlášť ve studiu. Některé naše písničky jsem proto obohatil o různé další prvky. Do budoucna si taky umím představit, že bychom měli výhledově třeba i čtvrtého člena – s velkou pravděpodobností klávesáka.“

Ačkoliv ve formaci David zastává vícero pozic najednou, vždycky ho to táhlo spíš ke kytaře.
„Sice jsem si taky různě pobrukoval, ale nikdy jsem nebyl natolik sebevědomý, abych hned zpíval před lidmi. Když jsme ale dávali dohromady FOXY MAMA, nezbylo mi nic jiného než se téhle úlohy zhostit, protože jinak nikdo z kluků nezpívá. Naštěstí jsem si tou dobou procházel obdobím, kdy jsem si říkal, že bych to možná mohl zkusit už i před tím publikem a na zpěv jsem se tak začal víc vědomě zaměřovat. Dokonce mám za sebou i pár lekcí, ale pořád si připadám ještě na začátku a zdaleka nemůžu říct, že bych ve zpěvu byl nějak dobrý. U kytary mám navíc pocit, že je pořád mou hlavní doménou. Sám se tak vlastně považuju spíš za zpívajícího kytaristu.“

FOXY MAMA sice začínali jako nezávazné uskupení kamarádů, kteří si pro zábavu chtěli zajamovat a zahrát covery, ale autorská tvorba na sebe nenechala dlouho čekat.
„Pamatuju si na náš první koncert, který se odehrál v březnu 2019. Drtivá většina toho, co jsme tehdy odehráli, byly covery. Od nich jsme se ale snažili postupně upustit. Zaznamenali jsme v tomhle ohledu docela velký posun. Začal jsem hodně psát a teď už máme v plánu zaměřit se především na naše vlastní věci. Covery ale nechceme vyřadit úplně, protože nás baví hrát je po svém.“

FOXY MAMA se stali Davidovým prvním autorským projektem, ve kterém se naplno ponořil i do zpěvu. Funguje taky jako skladatelský mozek celé kapely. Jak se mu ale jakožto rodilému Čechovi píše v angličtině?
„Angličtina pro mě byla jasnou volbou, protože i když je čeština můj rodný jazyk, tak jsem v ní nikdy ani nezkoušel skládat. Upřímně si myslím, že bych to paradoxně ani nedokázal. Přijde mi to hodně těžké, navíc – a je to můj názor, za kterým si stojím – v angličtině hudba, ať už jakákoliv, zní prostě líp. Angličtina se hodí ke stylu, který hrajeme s FOXY MAMA a je i jazykem hudby, kterou mám naposlouchanou. Když píšu anglický text, tak nad ním přemýšlím už rovnou v angličtině. Ale vůbec to pro mě není lehký, naopak – právě texty jsou pro mě výzvou, se kterou nejvíc bojuju. Kromě toho bych řekl, že to zpomaluje i můj celkový tvůrčí proces. Kdybych  ze sebe dokázal texty dostat rychle, tak počet písniček, které bych už měl hotové, by byl mnohem větší. Skládání hudby je pro mě nějak přirozenější a přichází jako první – hned mi napoví, o čem by měl text být.“


Kromě anglických textů si kluci z FOXY MAMA potrpí i na upravené vizáži. S Davidem jsme probrali také jeho názor na styling českých kapel, který vnímá jako jeden z největších nedostatků tuzemské scény.
„Přijde mi, že bohužel jen málokterá kapela v Česku má svojí vlastní výraznou image. I já na sobě v tomhle směru ještě pracuju – zdaleka to není tam, kde by to jednou třeba být mohlo. Myslím ale, že vizáž k hudbě neodmyslitelně patří a ve výsledku může být tím rozhodujícím faktorem a přidanou hodnotou. Pokud se ohlédneme do minulosti, můžeme si všimnout, že v historii uspěly právě skupiny, které měly image v malíku. To podle mě přetrvává dodnes. Nemusí to být vyloženě originální a výjimečné, ale přinejmenším by to mělo vypadat upraveně. A když si bude třeba nahrávací společnost vybírat mezi dvěma skupinami, které obě dosahují stejných hudebních kvalit, s největší pravděpodobností se rozhodne zastupovat tu formaci, která ještě k tomu dobře vypadá.“

Nutno podotknout, že David jde na svojí osobní cestě světem hudebního průmyslu vstříc každé příležitosti. Čerpat může hned ze dvou pozoruhodných, žánrově naprosto odlišných zkušeností.
„FOXY MAMA nebyla moje úplně první kapela – ještě před ní a vlastně nějakou dobu i souběžně s ní jsem byl členem rockabilly skupiny SCREWBALLS, kde jsem hrál rockabilly, rock‘n’roll i trochu country. Tahle kapela měla hodně  zvláštní charakter, protože rockabilly scéna obecně, včetně té zahraniční, má hodně oddaných fanoušků, pro které je hudba životním stylem. Promítá se to nejen do jejich hudebního vkusu, ale i stylu oblékání, což z posluchačů rockabilly dělá trochu uzavřený okruh lidí, do kterého se nedá jen tak proniknout. Se Sofianem Medjmedjem, což je popový zpěvák v podstatě na začátku kariéry, jsme se paradoxně potkali na malém festivalu v Turnově, kde jsme vystupovali s FOXY MAMA. Oslovil mě Sofianův producent Lukáš Chromek, který u něj tenkrát hrál na kytaru. Tak se rozjela naše spolupráce.

A co si David z různorodých angažmá zatím odnesl?
„Je to skvělý způsob, jak poznat odlišné typy lidí i akcí. Viděl jsem, že proces nahrávání popových písniček je v porovnání s FOXY MAMA úplně jiný, protože si v pohodě vystačíš s domácím studiem. S FOXY MAMA to je konkrétně v tomhle ohledu náročnější – kvůli bicím jsme museli jet až na Slovensko, ale musím říct, že naše společná interakce takhle naživo ve studiu by mi chyběla, to se jen tak nahradit nedá.“

FOXY MAMA zatím stihli vydat dva singly, které vystihují a odrážejí všestrannost skupiny a její kontrasty. Zatímco song „Feel Your Heat“ je svižnější, skladba „ Still Dreamin'“, k níž je i klip (pro kluky z FOXY MAMA to před kamerou byla premiéra), odhaluje klidnější, jemnější a křehčí stránku kapely. Hledání osobitého zvuku kapely je ovšem obvykle běh na dlouhou trať. Má ale David už teď nějakou představu o tom, jak by mohla budoucnost FOXY MAMA vypadat?
„Až vyjdou všechny songy, které jsme zatím nahráli, myslím, že bude patrná jejich rozmanitost. Mám pocit, že se nám do nich podařilo zachytit všechno, co máme sami rádi. Do budoucna si určitě budu chtít víc najít svůj osobitý zvuk. Vůbec netuším, co přinesou další roky, protože se může stát, že se moje aktuální představa úplně změní. Jedno je ale jisté – budeme se posouvat vpřed. V žádném případě se nechci zaseknout u jediného stylu. Pozoruju to i u interpretů, které poslouchám. Nedají se s jistotou zařadit do žádné škatulky. Dřív jsem možná úplně nesouhlasil s jejich snahou znít moderně, ale sám se teď pokouším o to ctít kořeny a zároveň jít s dobou, protože to by měl být cíl každého muzikanta.“

Foxy Mama - Still Dreamin' Facebook FOXY MAMA
Autor: Monika Bílková