Pětice ATAK z moravských Sobůlek se drží toho, co co bylo ve světě dávno vymyšleno a na tuzemských zábavách spolehlivě ověřeno. Dělá to se zjevným zápalem a chutí, proto je debutové album „Útěk za snem“ nekomplikovaná a lehkonohá heavíková záležitost, jasně čitelná, lehce odhadnutelná, snadno vstřebatelná, přesto uvěřitelná a podaná poměrně přesvědčivým způsobem. Chybí však výraznější kopanec, aby se některá ze skladeb zařízla do hlavy zásadnějším způsobem. Většina alba spolehlivě odsýpá, prakticky žádná z písní nevybočí ze schematického rámce – rozvážně šlapající rytmika, slušné riffy, dobrá sóla, sloky, směřující do zpěvného refrénu, v němž ani v jednom případě nedojde k nějaké výraznější gradaci. Jako by se ATAK nechtěli pouštět za hranice svého bezpečného území, přitom nejen zmíněné elementy, ale i příjemně zabarvený hlas Aleše Bystřického v sobě potenciál mají, a „Křížová výprava“, „Volnost králů“, či „Víra pravá“ mají jasnou chytlavou přitažlivost na první dobrou. S konzistentní náladou alba však zatřesou písně, cílené na lokální fanoušky. Znáte skladbu, zaměřenou na místní sportovní klub, která by netrpěla průhlednou heroickou skandovatelností? Ještě hůř pak vychází moravský fórek „Zvyky“, který, pokud by byl využit pouze jako bonus s lidovými nástroji, a nikoliv i jako pevná součást alba (fakt musel být na desce dvakrát!?), by svůj účel spolehlivě splnil, takhle je trochu černou můrou jinak solidního alba s lehce usedlým tuzemským hevíkem, který hraje na klišé, zní staromilsky a nabízí dobré písničky.