CALES - Zpěvy ocelové

Po loňské hardrockově laděné skladbě pro projekt BLACKOSH, jsi pro letošek vrátil do hry znovu CALES. Kde vznikl impuls oživit tvou paganmetalovou značku?
Skládal jsem dost málo, protože se celkem hojně hrálo s MASTER’S HAMMER, a potom když ukončili činnost, jsem přešel hned k NIFELHEIM. U toho civilní zaměstnání, a hlavně víc jak čtyři roky jsem se věnoval také dceři. To pak prostě nejde nic moc dělat, a ani k tomu vlastně nevzniknul žádný pořádný impuls. Pak se najednou vracím vlakem z posledního koncertu v Hamburku, kde všichni šíleli s rouškama a desinfekcí. No a následné už víme, kam to spělo. Začal jsem teda něco znovu vyrábět, což jsem ani neměl v plánu a konkrétně projekt CALES jsem již chtěl úplně pohřbít.

Ovšem založil jsem si Bandcamp, se kterým i znovu odstartovala nějaká podpora a dokonce bez tzv. streamování zdarma. Odměnou za to jsem chtěl fandům nadělit něco navíc jako dárek. Napsal jsem tedy tu hardrockovou věc s názvem „No More If's“ jako bonus k albu „Uncommon Excursion“ z roku 2003. Přes veškerý marný pokus znít vesele a nadějně, tahle píseň chrlí jed, zlobu a chlad. Prostě v pořádku.

Pak ten materiál postupně narůstal, a to už v úplně jiném stylu, snad protože jsem začal záměrně duchem unikat ze současnosti a aktuálního dění někam jinam. Vracel jsem se ke starodávné skaldické poezii, germánské mytologii atp. Hudba šla stejnou cestou, hodně nasraná a zároveň protkaná krásou podivných melodií a starověkých folkových motivů. Dnes už mám album nahrubo hotové, ale klidně se s produkcí a aranžemi budu trápit ještě další rok. Možná zároveň dělat nějaký další materiál, ještě nevím přesně a ponechám to volně běžet. CALES není až tak významný projekt, abych musel někam spěchat. Každopádně máme předběžnou dohodu s Gothoom Productions pro vydání LP a dalších běžných nosičů, včetně merchandise, popravdě se mi v době krize nechtělo oslovovat jiné nebo západní labely.

Jak se zrodil titul „Chants of Steel“?
Malinko to asi souvisí s místem v Moravském Švýcarsku, kde s rodinkou žijeme a kde se od věků těžila železná ruda, tavila v hutích v ocel a zpracovávala v různé předměty, počínaje někdy od Keltů a dalších expanzivních plemen a bojových kmenů až po Wehrmacht, který nadělal z místních jeskyní muniční sklady a fabriky. Rakouská šlechta už to tam pak ponechala svému osudu. Přišel rusák, komunista a během Československa celá oblast sloužila armádě jako zóna vojenských cvičení.

Vlastně tohle malé údolí železa s brutální historií, Býčí skálou a stovkami jeskyní, bylo pro mě ne úplně chtěným zdrojem inspirace už od dětství, a zjišťuji že jsem podobně divný jako tohle odporné místo, které vzbuzuje hrůzu i za bílého dne.

Skvělé a inspirativní pro tvorbu temné metalové muziky, ale občas je potřeba pročistit si hlavu i někde jinde, aby si člověk nehodil lano nebo neskočil po hlavě do Macochy.

Pro titulní skladbu „Chants of Steel“ jsi oslovil svého kolegu z NIFELHEIM Pera "Hellbutchera" Gustavssona. Byla to automatická volba, nebo dostal přednost z jiných důvodů?
Já ho chtěl už kdysi, když mi tenkrát koncem devadesátých let na festivalu Noc Plná Hvězd zpíval opilý skoro všechny skladby z mých nejoblíbenějších alb od IRON MAIDEN – „Powerslave“ a „The Number of the Beast“, na kterých jsem vyrůstal. Celkově mě strhla maniakální a dokonalá oddanost metalu obou bratrů z NIFELHEIM. No a teď spolu hrajeme, což je paráda.

Řekl jsem si, že když už se nemůžeme potkávat ani u piva, ať už toho dobrého českého nebo jiných euro splašek, a navíc vydání alba NIFELHEIM se stále oddaluje, takže zkusíme na dálku udělat i něco jiného.

Hellbutcher natáčel svůj vokální part ve Švédsku, měl jsi jako producent nějaké připomínky na dálku?
Šlo to úplně hladce. Připomínky byly na obou stranách, ale to je normální. Pelle byl ze skladby unešený a já z jeho výkonu také. O tom to celé je, že se vzájemně nakopáváme, jinak bychom mohli sedět doma nebo v knajpě na zadku, a ještě by nám to zůstalo. Takhle si svůj důchod, do kterého mám pořád ještě daleko, ani nepředstavuji.

Skladba „Hall of Death“ je více zbarvená do černa. Jakou plní na EP roli? Je kontrastní písní k „Chant of Steel“?
Kontrastní jsou dva rozdílné vokální projevy, které mohou působit nevyváženým dojmem. Proto jsem také zároveň spustil i digitální verze, kde zpívám obě skladby.

Chtěl jsem zkusit úplně odlišný druh vokálu, než na který jsme u CALES zvyklí. Pravděpodobně jednorázová záležitost, protože album už mám nazpívané svým hlasem, který je pro tvorbu kapely více typický. Tyhle dvě skladby tam pravděpodobně taky budou v jiném hávu. Tady jsme v podstatě pustili na svět neotesaná pracovní dema.

Já třeba nechápu ty uhopsaný folkový kapely, který to dělají v nějaké lajně, a hlavně nikam neuhnout, podobně jako u většiny věcí v blackmetalovém žánru. Mám rád rytmickou rozmanitost, nešetřím riffy a zbytečně nic nenatahuji. „Hall of Death“ je trochu thrashový námrd, přesto silně melodický, na což si potrpím. Skladba „Chants of Steel“ je oproti tomu v podstatě normální keltsko-vikingská odrhovačka s textem, kde se po stotisícáté opěvuje svátost zimního slunovratu, ale myslím, že si obě skladby vzájemně vlastně vůbec nepřekáží.

Jaký je tvůj vztah k vinylovým nosičům? Ptám se samozřejmě proto, že „Chants of Steel“ vyšlo v limitovaném počtu právě na sedmipalcovém asfaltu.
Velmi kladný, vyrůstal jsem na nich spolu s kazetami a kotoučovým magnetofonem. Bohužel jsem v tomhle ohledu nikdy nebyl až takový maniakální fetišista a moje sbírka je dost ubohá.

Z nedostatku místa jsem se musel zbavit všech zachytávačů prachu. Moje dítě má taky hodně destruktivní sklony. Holt nejsem ten správný a příkladný metalista.

Diskografie:
1997 - Bonds of Togetherness
2001 - The Pass in Time
2003 - Uncommon Excursion
2007 - Savage Blood
2009 - KRF
2011 - Return from the Other Side
2021 - Chants of Steel (EP)

Zdeněk Pospíšil