BLITZ UNION - Vztyčený prst společnosti

Koncem listopadu jste vyslali do světa debutové album „Absolution“. Z třinácti skladeb jste už ale polovinu oficiálně předvedli na dubnovém EP „Not Proud“. Proč tato strategie opětovného vydání již vydaných písní? Nedávalo by větší smysl vyhodit nyní do světa další EP čistě jen s novými a dříve neslyšenými skladbami?
Protože EP „Not Proud“ nedostalo žádnou fyzickou formu, byla by škoda, aby se písničky jako „Plastic“ nebo „TV“ nedostaly do „hmatatelného“ světa a zůstaly pouze v tom digitálním. Navíc naše Unie je zatím stále ve velmi raném stadiu, takže počítáme a doufáme, že se naše debutové album dostane i k lidem, kteří o BLITZ UNION nikdy předtím neslyšeli. Takhle budou mít v ruce kompletní shrnutí naší dvouleté práce.

Popiš mi prosím nyní veškeré okolnosti alba. Kde, kdy, jak a pod čí producentskou taktovkou „Absolution“ vznikalo?
Oproti našemu prvnímu EP „Revolution“, na kterém se výrazně podílel americký producent Steve Thompson, vznikalo „Absolution“ výhradně v naší režii. Nebudu lhát, že jsme z toho ze začátku nebyli trochu vyplašení, ale po prvních hotových skladbách jsme zjistili, že by to mohlo jít. Člověk z toho pak má úplně jinej pocit, když ví, že výsledek jde čistě jen za ním. Během první vlny koronaviru v loňském roce jsme využili extra čas a vybudovali si svoje vlastní mini Blitz studio, kde se celá deska nahrála i produkovala. Jelikož náš basák a teď už i dvorní producent začal na sobě tou dobou dost makat v oblasti programingu, mohli jsme tam být zavření celé dny a jen skládat. Jediný externista, ale zároveň extrémně důležitý člověk, který byl do celého vzniku alba zahrnut, je Dino Medanhodzic – švédský producent a mix master engineer. Nepodílel se přímo na vzniku písniček, aranžmá a celkového konceptu, ale stojí za mixem, post-FX a masteringem a na výsledném soundu desky má znatelný otisk. Je neskutečně rychlý a precizní, co se mixu a masteringu týče. Každá jednotlivá stopa, kterou jsme Dinovi poslali, se nám vrátila „pozlacená“. Je to velká škola hlavně pro našeho basáka a producenta Schtorma, který od Dina nasává všechny jeho postupy.

Zmínili jste Stevea Thompsona, jenž je podepsán pod díly KORN nebo METALLIKY a je majitelem mnoha cen Grammy. Která je ta nejzásadnější věc, jakou jste se od něj naučili?
Ze začátku jsme trochu bojovali s jeho workflow a způsobem vyjadřování. Steve je fakt absolutně typickej Američan – hlučnej týpek milující burgery a steaky a hrdý občan své vlasti. (smích) Každopádně jeho nasazení bylo neskutečný. Cepoval nás jak malý kluky a opravdu se z nás snažil vyždímat, co šlo.

V čem jste se podle vás samotných posunuli oproti debutovému EP „Revolution“? Existoval nějaký cíl, jak mělo album znít?
Když jsme po vydání EP „Revolution“ dokončili první nový song „Plastic“, věděli jsme, že tohle je ten směr a zvuk, kterého se chceme držet i v následujících peckách. Naším hlavním cílem tedy bylo udržení tohoto standardu. Jestli jsme se někam posunuli nebo neposunuli, nedokážu zhodnotit. Když je člověk ponořený do vlastní hudby, nemá šanci to objektivně posoudit. Budu na to schopný odpovědět až s časovým odstupem. Jak už jsem zmínil, nové album vychází oproti prvnímu EP „Revolution“ více z nás samotných.

Svoji tvorbu označujete jako moderní industrial metal. Ve vaší hudbě je ponejvíc slyšet fúze diska, elektroniky a metalu. Máte své oblíbence i mezi elektronikou a taneční hudbou?
My svoji tvorbu nazýváme spíš jako „EDM-Rock“, ale moderní industrial metal je taky v pořádku. (smích) Co se týče metalu a rocku, všichni jsme vyrůstali na numetalových kapelách jako KORN, LINKIN PARK, STATIC-X atd., takže v tomhle směru jsou naše vlivy jasné. Co se týče elektro-dance muziky, já osobně mám rád třeba Deadmau5. Konkrétní modly ale v tomhle směru nemáme. Spíš porůznu brouzdáme playlistem nově vydávaných tracků všech možných žánrů od popu, hip-hopu až po jazz.

Sociální sítě vedete v angličtině. Znamená to, že se snažíte cílit spíš na zahraniční publikum? Existují konkrétní plány, jak expandovat do zahraničí?
Už při vzniku naší „Unie“ jsme se shodli na tom, že naše vize zkusíme šířit do všech koutů světa. Česko pochopitelně nevyjímaje. Ale angličtina jakožto univerzální jazyk byla jasná volba. Plány, jak prorazit do zahraničí, určitě jsou a náš zastupující label Dreamstart Music & Management se nám v tom snaží poctivě pomáhat. Výraz „konkrétní plán“ je ale teď pro promotéry a obecně lidi v kultuře sprostý slovo. (smích) Covid slovo „konkrétní“ pomalu a jistě maže ze slovníků.

Mimo jiné máte za sebou tour po boku molochu ŠKWOR. Jak na akce s nimi vzpomínáte?
Obecně vládla na všech koncertech hodně easy atmosféra. Bylo skvělý, že jsme si mohli zahrát před jejich publikem a že nám celá jejich crew ve všech ohledech vycházela vstříc. Ani jednou jsme nepocítili žádný náznak ve smyslu „jste jen předkapela”. Překvapilo mě, že se dá takto velké tour odjet relativně v klidu. Do té doby jsem měl zažitý, že ke každýmu koncertu patří trocha paniky a chaosu, ale tady byl prostě klídek!

Pojďme se teď více zaměřit na texty na albu. Ty jsou často angažované a chvílemi skoro až varovné. Skladba „TV“ se opírá o škodlivý účinek televize. Není tato „obžaloba“ v dnešní době trochu přežitkem? Co konkrétně vám na televizním vysílání vadí?
Ono se to nám jako mladším ročníkům, extrémním uživatelům smartphonů, už možná nezdá, ale televize furt jede jak blázen. Text „TV“ je záměrně hodně přehnaný a ironický, nicméně hlavní myšlenkou je ono: „Tak je to pravda! Včera to říkali v televizi. Na vlastní uši jsem to slyšela!”

„Money Crazy World“ nakládá s tématem pachtění se za penězi, „Human Robot“ se zaobírá člověkem jako takovým ve smyslu každodenního života ve stresu a stereotypu a hledání životního štěstí. Zkus mi popsat svoji vlastní životní filozofii, s nadsázkou řekněme „recept na život“.
Kdykoliv jsem se snažil držet nějakých hodnot nebo přesvědčení, o kterých jsem si myslel, že jsou ty správné a dobré, dřív nebo později se ukázalo, že je všechno jinak… Proto se osobně snažím nad žádnou filozofií a životními hodnotami už moc nepřemýšlet. A když už se tak děje, tak si svoje poznatky obvykle rovnou zapisuju a později komponuju do písniček. To se mi v poslední době jeví jako ten celkem dobrý recept. (smích) Když to zjednoduším, největší kumšt je držet věci v rovnováze, napříč všemi aktivitami a vztahy. Ale to by bylo na úplně jiný rozhovor. (smích)

Hororově tematicky zpracovaný videoklip k singlu „Plastic“ je vizuální master-piece. O co ale jde v samotné písni? Jde o kritiku nadužívání plastů anebo je zde skryto něco jiného?
Děkujeme za krásný slova! Obrovskou zásluhu na tomhle klipu má asi všem dobře známý Michal Skořepa, se kterým je vždy radost a čest pracovat. Myšlenka songu jako takového je asi obrácený úhel pohledu na věc. My jako lidi jsme k problematice s plasty řekli už mnoho. Co by ale řekly plasty k problematice „lidé“? Druhá rovina songu a klipu pak popisuje stále se rozmáhající potřebu dokonalosti a norem, k čemuž ale vzniká dost problémů, které se dřív či později dostanou na povrch. V tomto případě na povrch kůže.

V totožné skladbě nelze při zvolení „What is my name“ přeslechnout styl Jonathana Davise. Je to dílo náhody anebo šlo o záměr?
Ve zpěvu byl pro mě Jonathan Davis mnoho let osobní bůh. Když jsem se kdysi učil zpívat, snažil jsem se ho napodobovat a v určitých momentech mi tam prostě furt leze. (smích)

V písni „Not Proud (To Be A Human Being)“ zní slova: „Občas nejsem pyšný na to, že jsem člověk.“ Proč tomu tak je? Mluvíš za sebe jako jednotlivce anebo za lidstvo jako celek? A co je to nejhorší zlo, které člověk momentálně na zemi páchá?
Občas opravdu nejsem hrdý na to, že jsem člověk. Ale rozhodně to nechci nutit ostatním lidem. Nebyl to náš výběr, že se narodíme jako lidi, stejně jako nebyl náš výběr, jaké budeme mít rodiče, jak budeme vypadat atd. Ale je mnoho věcí, mezi kterými si vybrat můžeme a které můžeme ovlivnit… Mně se asi jako nejničivější síla jeví začarovaný kruh výroba – prodej. Každej se chce mít dobře, každej chce mít větší zisky, což je pochopitelné. Větší zisky ale znamená větší a větší prodej/energie a cíl hledat stále více a více kupujících. Už je toho podle mého názoru všeho moc. Důležitý a hezký věci mizí, zbytečností přibývá. Ale kdo ví, třeba je to všechno nutný...

Píseň „Hotel India Victoria“ se zabývá nebezpečím HIV. Proč právě tento vir? Považujete jej stále za strašáka moderní společnosti?
Ani ne tak za strašáka jako za takovou „demonstraci síly“ neviditelného světa virů a bakterií. Přece jenom na něj furt nebyl vyvinut univerzální lék. I proto si myslíme, že by o této nemoci mělo být stále nějaké povědomí. Pozornost se může upírat jiným směrem, což ale neznamená, že tím něco jiného přestává existovat.

Křest desky proběhne 5. února 2022 (pozn. přeloženo na 24.6.2022) v pražském Paláci Akropolis. Prozraďte nám na závěr, co chystáte.
Nové album „Absolution“ zahrajeme úplně celé. A hlavně půjde o úplně první samostatný koncert BLITZ UNION. Naprosto samostatný – žádná jiná kapela v ten večer nevystoupí! Zaručujeme ale, že se po dobu celého večera rozhodně nebudete nudit. Neoficiálně téhle akci říkáme „Unijní meeting“ a podle toho to bude vypadat. Komu naše Unie připadá jen trochu zajímavá, přijde si na své.

Diskografie:
2021 - Absolution

Sestava:
Mark Blitz – zpěv
Shodushi – kytara
Schtorm – baskytara
Governor – bicí

Facebook BLITZ UNION
Autor: Petr „Ape“ Adámek