DEPRESSION ISLAND - Není lepší pocit než vidět, jak si lidi užívají tvou hudbu a řvou tvoje texty

Vznikli jste v roce 2015 a v podstatě celý následující rok jste se sehrávali ve zkušebně, než jste odehráli svůj první koncert. Byla koncepce a styl kapely DEPRESSION ISLAND jasná od počátku nebo jste zkoušeli různé varianty a metalcore s texty v angličtině vám ze všeho připadal nejpřijatelnější? A jak na tuto dobu s odstupem vzpomínáte?
Martin: Tuhle kapelu jsem zakládal s kámošem, bývalým bubeníkem Hrotem, se kterým jsme ještě před DEPRESSION ISLAND hráli v jedný punkrockový kapele. Ale už v tý době jsme věděli, že chceme hrát něco trochu "tvrdšího". Našli jsme si k sobě Wallyho, o kterém jsme věděli, že už měl s touhle hudbou celkem zkušenosti. A začali jsme pomalu tvořit. Úplně původně jsem chtěl hrát nasranej hardcore punk, ale pak se to nějak samovolně skrz různý depky a podobný životní trable dostalo až k tomu, co děláme teď. Vlastně ani sami nevíme, do jakýho žánru se řadíme (smích).
Petr: Když mě kluci oslovili s tím, jestli bych si nechtěl občas brnknout, trochu jsem váhal. Po ukončení HACKDOWN jsem skoro všechno vybavení prodal a čekal narození prvorozené dcery. Řekli jsme si, že to zkusíme v nějakém volnějším režimu. A jak se do toho vlezlo, roztočil se kolotoč naplno a popravdě už si zase nedokážu představit, že by se měl zastavit. Jsem rád, že jsme se potkali. Se mnou vlastně přišel i basák Efem, se kterým jsme byli v HACKDOWN.

Nahráli jste řadu singlů, ale pouze jedno CD s názvem "Misery" a jedno bezejmenné EP. Znamená to, že cesta postupného vydávání jednotlivých písní je pro vás přijatelnější, než nahrávat několik skladeb v daný termín ve studiu a všechny vypustit ven najednou?
Martin: Spíš to máme tak, že nám tvorba jednoho songu trvá celkem dlouho a když už se konečně dokopeme do studia a dáme to do kupy se vším, co je potřeba, tak to chceme vydat v ten moment, kdy to ještě cítíme a je to pro nás aktuální, protože skladby jsoi hodně o pocitech. Album bychom si hrozně přáli, ale v tuhle chvíli je to pro nás úplně unreal. Budeme se ještě chvíli soustředit na singly a klipy.
Petr: Máme to s tvořením trochu slabší, ale zase, když už se něco povede, snažíme se to dát ven komplet. Myslím, že dnešní doba je tomu nějak víc nakloněná díky streamovacím platformám, navíc kapela je pořád trochu v podvědomí, když vydává po pár měsících něco nového.

Vyskytují se názory, že dnes už málokdo má čas poslouchat padesátiminutové album a raději si tvoří své playlisty někde v mobilu. Na druhé straně jsou zase fanoušci, kteří by od kapely měli rádi nějaký fyzický nosič doma. Co vše z vašich titulů pro ně máte ve fyzické formě k dispozici?
Martin: Ve fyzický formě máme už jen posledních pár kopií EP "Misery", kterých jsme nechali udělat strašně moc a nikdo z nás nevěřil, že se to někdy prodá. Každopádně už je jich asi jen deset kusů, a to jsem možná přehnal.
Petr: EPčko jsme vydávali, jak začal první velký lockdown. Už v tiskárně to bylo just s dodáním kvůli omezení provozu, takže se vlastně moc mezi lidi hned nedostalo. Ale už je skoro pryč, tak je to fajn. Takový můj sen je mít vinyl. Ve výsledku je asi jedno, jestli singlu, EP nebo klasickou desku. Je to prostě stylovka, občas se nás na něj někdo zeptá.

V dubnu 2020 jste odehráli jako řada jiných kapel v dobách covidových live stream. Názory na takový způsob hraní se různí. Někteří říkají nikdy více, jiní naopak proč ne. Jaká byla vaše zkušenost s koncertem, kde nemáte při hraní zpětnou vazbu od lidí?
Martin: My jsme odehráli dokonce dva (smích). Tak strašně moc nám chyběly shows, že to nešlo jinak.  Ale vlastně to byla v podstatě zkouška jako každá jiná, akorát na to koukalo celkem dost lidí, takže jsme nemohli řešit ani dělat takový píčoviny jako normálně (smích). Doufejme, že už se budeme vídat jen na opravdových koncertech, protože to se nedá vůbec srovnat. Není lepší pocit než vidět, jak si lidi užívaj tvou hudbu a řvou tvoje texty.
Petr: První "lockdown session" byl celkem punk, vymyšlenej a realizovanej dost narychlo. Možná to podle toho i vypadalo, ale zase to mělo svoje kouzlo. Ke druhému jsme přistoupili asi více profi a promyšleně, lepší scéna, světla, zvuk. Výsledek super, myslím. Oba jsou ke shlédnutí na našem YT kanále. Ale hraní živě je to, co nás žene dopředu. Jsme kapela pro živé hraní.

Vzrůstající oblibě se těší u fanoušků festival Fajtfest. Byla cestou na tento festival vaše účast v soutěži časopisu Fakker? A co říkáte na tento fest?
Martin: Možná se o nás skrz soutěž pořadatelé dověděli, ale ten rok jsme tam ani nehráli, protože jsme byli až na čtvrtém místě. Hráli jsme tam poprvé loni, a to nás oslovil přímo Bob (hlavní pořadatel), čehož si neskutečně vážíme. Byl to pro nás nádherný zážitek a dá se říct, že splněný sen, zahrát si po boku kapel, které tam byly. Mimochodem letos hrajeme na Fajtfest Help Party, což je vlastně takový malý Fajtfest. Každopádně za nás je Fajtfest určitě top festival v tomhle žánru na evropský úrovni.
Petr: Fajtfest je kult, napsalo a řeklo se o něm asi už hodně. Nejlepší je se sebrat, jet na kopec a zažít si vše na vlastní kůži. Má to své kouzlo. Nejsme úplně příznivci těchto soutěží a prošení fans o sdílení a lajky. Zkusili jsme to a byla brambora. I to nás překvapilo dost mile. Ale minimálně díky Fakkeru a jeho promu kolem ankety jsme se asi dostali k lidem, co o nás třeba do té doby nevěděli. Takže opět děkujeme. Ještě doplním, že letos krom Help Party, která se přetransformovala na akci podporující dění na Ukrajině, hrajeme ještě na PreParty "velkého" Fajtfestu v legendárním SkiBaru. Těšíme se…

Jedna z posledních vámi odehraných akcí byla březnová benefice v Praze pod názvem Život bez krutosti na podporu ohrožených a týraných zvířat. Jaká byla atmosféra, účast a podařilo se vybrat nějakou zajímavou částku?
Martin: Vlastně kvůli současný situaci na Ukrajině byl zisk z akce věnován "Útulku  Ugolyoky", který se na východní Ukrajině stará o všechna zvířata bez rozdílu. Atmosféra byla i přes to všechno hnusný a nepříjemný, co se ve světě teď děje, opravdu skvělá. Lidi na chvíli vypustili a odreagovali se od mediální masáže, která právě probíhá. A peněz se podle všeho vybralo spousta. Přesnou částku teda nevím, ale viděl jsem ten kýbl plný prachů (smích) a to je super! Je hezký vidět, když lidi umí pomoct tam, kde je to potřeba.
Petr: Byla to delší dobu plánovaná benefiční akce v pražském CROSS Clubu. Atmosféra byla super a zvláštní zároveň. Vše bylo tak čerstvé až neuvěřitelné. Byl to čtvrtek a přišlo fakt dost lidí, kteří podpořili dobrou věc. Jsme dost apolitická kapela, ale v tomto případě jsme byli rádi součástí. Děkujeme všem, kteří pomáhají.

V prvních letech fungování kapely jste začali pořádat své akce pod názvem Heartless night a několik ročníků máte zdárně za sebou. Co byste mohli prozradit o těchto akcích? Budete v této aktivitě do budoucna pokračovat?
Martin: Heartless Nights byly vždycky strašně fajn akce, protože byly doma (u nás v Pacově, anebo za kopcem v Černovicích). Po každý dorazilo plno kámošů, známých a vlastně i rodiče chodili (smích). Vždycky byl téměř full house. Je nutno říct, že tenhle “fesťák” byl hlavně našeho kytaristy Wallyho, my mu jen tak lehce pomáhali (smích). Každopádně o "Heartless" určitě ještě uslyšíte!
Petr: Heartless Night je asi takové moje dítě, to je pravda. Ale ve finále na tom spolupracovalo dost lidí, kterým opět děkuju. O to víc mě mrzí, že díky C19 jsme k letošnímu březnu vlastně přišli už o pět pokračování téhle super párty. Dostala se docela mezi lidi, a hlavně i mezi kapely, které už i samy volaly a ptaly se na slot. Co může člověka potěšit víc… Ale jak říkal Martin, něco se chystá (smích).

Od dob vašich prvních nahrávek je po hudební stránce vidět výrazný posun vpřed, přibylo například čistých vokálů v melodických refrénech. Tohoto se budete držet i v budoucnu?
Martin: Vždycky jsme to dělali tak, jak jsme to zrovna cítili. Takže nejde úplně na sto procent říct, že půjdeme tímhle směrem. Ale teď nás to zrovna baví přesně takhle a věci, který jsou teď v procesu, jsou v podobným duchu.
Petr: Čistý vokály jsou fajn věc (smích), já osobně je mám v tvrdší hudbě rád. Co už je horší, že spadly na mě. Nejsem žádný zpěvák a mám i dost trému "zpívat" před lidmi. Takže je to výzva. Myslím, že to s nima asi nebudeme přehánět, ale přijde mi to jako zajímavé zpestření.

Texty vycházejí z pocitů deprese, zmaru a z osobních zkušeností autora. Kdo stojí za vašimi texty a lze v nich najít nějaké východisko, jak se z nelehkých životních zkušeností prodrat ven?
Petr: Tohle je otázka hlavně pro Martina. Nějak mu do toho nekecáme. Když něco přinese, tak vyzvídáme co, proč, jak… Co si vzpomínám, tak jsme řešili nějak víc text akorát u songu "It Can´t Be Life", se kterým ale všichni souhlasíme, i když nejsme do jednoho vegani.
Martin: Texty většinou nějak splácám já a pak to s klukama ve zkušebně doladíme. Vždycky vycházím z toho, co se zrovna aktuálně děje v mé hlavě. Je to taková terapie, což je vlastně samo o sobě východisko. Teda minimálně pro mě. Ale doufám, že se v tom i někdo jiný než já najde.

Když jsme u depresí, při pohledu na současné dění v Evropě člověka napadají různé myšlenky. Poslední otázkou se většinou ptám kapel na plány pro letošní rok a v současné situaci mi ta otázka zní dost zvláštně. Ale přece jen, co byste chtěli s DEPRESSION ISLAND v letošním roce všechno stihnout?
Martin: Je to fakt crazy co se poslední dobou děje… Hele, v letošním roce máme v plánu hlavně hrát koncerty. Mimo to máme skoro hotový dva singly, z toho k jednomu už je roztočený videoklip a k tomu druhému už je taky naplánovaný. No a v tomhle duchu to chceme hrotit pořád dál. Hlavně, ať nás to baví a v první řadě, ať to baví lidi.
Petr: Po dvou letech plných nejistoty, opatření a rušení koncertů bych byl rád, když bychom mohli odehrát co je naplánované a domluvit další. Už to i vypadalo, že to tak bude. Akorát co se děje od konce února je šílený. Ve výsledku jsou zrušený koncerty nebo respirátor na ksichtě úplný nic v porovnání s tím, co si musí prožívat lidé, kolem kterých se dějí zvěrstva spojená se "speciální vojenskou operací" na Ukrajině. Takže když to shrnu - přál bych si, abychom mohli v míru stále vymýšlet něco nového a potkávat se se super lidmi z klubů, festivalů, kapel a hlavně z řad fanoušků.

Web DEPRESSION ISLAND
Facebook DEPRESSION ISLAND
Instagram DEPRESSION ISLAND
Bandzone DEPRESSION ISLAND

Vznik: 2015
Místo: Pacov
Styl: metalcore-post hardcore

Diskografie:
2017 - R.I.P. (singl)
2018 - EP 2018
2019 - I am afraid that I am nothing to you (singl)
2020 - Misery
2020 - Flower (singl)
2021 - A.I.N.I.D. (singl)
2021 - Do You Remember (singl)
2021 - Loner In Black Clothes (singl)
2021 - Insomnia (singl)

Sestava:
Martin Krátoška - zpěv
Petr Valek - kytara
Vít Hrnčíř - kytara
Martin Buřič - baskytara
Lukáš Pech - bicí