Černým kovem proslulá brněnská líheň dala městu a světu podstatnou část elity domácí blackmetalové scény. Jedna z lehce pozapomenutých sestav SEZARBIL razantně proměnila svůj kádr a vyráží opět na zteč pátým studiovým kotoučem. Ústřední mozek blackového komanda 666 Lord Sezarbil kol sebe shromáždil mladou metalovou krev a ukončil deset let čekání na novou hudbu. „Jizva války“ je dalším kolem blackmetalového boje proti všemu pozitivnímu a živoucímu. Válečná estetika přebalu a tezaurus zmaru a utrpení plně korespondují s étosem druhé severské vlny žánru. Atmosféricky je album výletem do 90. let, i když samozřejmě zvukově se v bzeneckém studiu Shaark povedlo docílit moderního hávu. Kytary sice neřežou jako tenkrát u norských mladíků, zato zní album kompaktně a mohutně. Už krátké mluvené intro oznamuje, že old school má zelenou. Roztočené úly se prakticky nezastaví, stejně jako dvojšlapková kanonáda zuří prakticky neustále. Mnohokráte slyšené a osvědčené postupy metalových černokněžníků světové provenience se linou infernální půlhodinkou. SEZARBIL však tupě nepřehazují mnohokráte přežvýkanou slámu, leč umí i překvapit. Například v „Exodu multikulturní bestie“ překvapí citlivě zvolené výkřiky čistých vokálů, které pěkně kontrastují ke štěkavému štěrkohlasu páně Von Krampusova. „Masakr nové války“ pak evokuje švédské MARDUK, které mají v SEZARBIL jistě velmi rádi. Ortodoxní fanatikos a mizantropové všeho ražení si budou spokojeně chrochtat nad velmi dobře odvedenou řežbou. Progresivněji laděný fanoušek si zřejmě řekne, že fragmenty „Jizvy války“ už slyšel dříve a jinde. Je však nad zemřelé slunce jasné, že český black metal žije a černý květ vykvetl!
Tomáš Vítek