STEELFAITH - Tradičním klišé se snažíme vyhnout, český metal nemusí být vždy agro

Kromě studia The Barn jsme už delší dobu toužili vyzkoušet studio Babylon u Teplic, v němž produkuje další osobnost metalové scény - Tomáš Raclavský (kytarista MODERN DAY BABYLON, Marpo & TROUBLEGANG). Tam vznikly tři singly, kde jsme zkusili trochu jiný zvuk i přístup k nahrávání než na debutu. Moc se nám líbila deska MOTORBANDU "V", kterou Tomáš ve svém studiu produkoval. Při výběru studia pro aktuální album však nakonec zvítězilo zase The Barn a nelitujeme. A ačkoliv jsme za naši hudební kariéru vyzkoušeli řadu nahrávacích studií, u Dana se nám nahrává nejlépe.

Chtěli jsme se zaměřit hlavně na delší stopáž, protože debut má pouhých dvacet sedm minut. To se nám podařilo, nová deska je o šest minut delší (smích).Tentokrát jsme se soustředili na přípravu, skladby byly z velké části jasně dané, chtěli jsme se vyvarovat lepení nápadů na místě. Jelikož jsme si celé album nejprve natočili ve zkušebně, tak se to z větší části povedlo, nicméně práce s Danem i prostředí The Barn je natolik inspirativní, že jsme i tak řadu věcí tvořili až na místě a bylo to rozhodně ku dobru věci.

Dan má vždy jasnou představu, jak má deska znít, jakým stylem se bude nahrávat, ale zároveň je otevřený diskusi. Naše debutové album bylo jedno z prvních, které v The Barn vzniklo a Dan byl v řadě věcí nekompromisní. Naštěstí po těch pěti letech docela vyměknul a dnes jsme na nahrávku schopni protlačit věci, které by tenkrát rezolutně odmítl (smích). Samozřejmě v rámci určitých mezí. Je super, že z nás vždy vymáčkne úplné maximum a dokáže pochopit naše myšlenky a záměry.

Zasekli jste se při práci na desce v nějakém bodě, který jste museli ve zkušebně nebo ve studiu více probrat a popřemýšlet nad ním? Která fáze přípravy desky pro vás byla nejnáročnější?

Nejnáročnější bylo několik měsíců skládání, zkoušení a nahrávání demosnímků, abychom měli ujasněné finální podoby písní. Díky tomu se nám nahrávalo docela komfortně, nicméně byly momenty, kdy jsme museli nějaké kytarové riffy nebo sóla natáčet stále a stále dokola, dokud jsme my i Dan nebyli 100% spokojení s výsledkem. To samé i u zpěvu.


Album skvěle funguje jako symbióza vás všech, melodie bez křečí, výrazný zpěv Mirky Holemé a v neposlední řadě obdivuhodná kytarová práce. Dosáhli jste instrumentální zručnosti jako samouci a máte nějaké kytarové vzory, na kterých se dovedete shodnout? Kolik hodin denně vlastně musí člověk kytaře obětovat, aby se udržel v podobné formě?

Oba kytaristi za sebou mají pár let v ZUŠ, ale nejvíc zkušeností jsme načerpali skládáním vlastních věcí a hraním. Dobrou školu nám oběma dal náš kamarád, lotyšský kytarový čaroděj Jirka Karpjuk a taky třeba online škola od Petra Henycha. Jako společné kytarové vzory můžeme uvést Ritchieho Blackmorea, Yngwieho Malmsteena nebo Randyho Rhoadse. Každopádně se snažíme nasávat i modernější přístup ke kytaře, ale základem jsou sedmdesátá a osmdesátá léta, ze kterých čerpáme nejvíce. Když jsme byli mladší, tak jsme s kytarou trávili opravdu hodně času, hodiny a hodiny denně. V současnosti se spíše udržujeme ve formě koncertováním a ve zkušebně. Dá se ale říct, že pro udržení nějaké kondice je nutné minimálně dvakrát do týdne vzít kytaru do ruky na hodinu, dvě. Hrajeme technicky náročnou a rychlou muziku, kde nevytrénovaný svaly zkrátka neokecáš.

Zastáváme názor, že je lepší kvalita než kvantita. Týká se to i našich koncertů, kde nehrajeme zpravidla víc, než čtyřicet pět minut. Skončit vždy v nejlepším se nám za ty roky osvědčilo. Se závěrečnou skladbou jsme si chtěli zkusit jiný přístup a vnímáme ji jako outro k celé desce, proto jsme neměli potřebu skladbu více rozvíjet.

Bohužel. Čekací lhůty na vinyly jsou skutečně dlouhé a stále se prodlužují. Předpokládáme, že bude skladem v létě 2023. Musíme si počkat, ale slibujeme, že výsledek bude stát za to.


Úspěšně jste se skladbou zabodovali v mezinárodní hitparádě, jejíž stopy vedou až někam k Hondurasu. O co jde, jaká byla lonkurence a jak moc vás to samotné překvapilo?

Poslední dobou se setkáváme s tím, že na naši novou desku píšou recenze zahraniční weby, které si ji samy našly. Už to je pro nás určitý úspěch. V Latinské Americe nás fanoušci zvolili albem měsíce v žánru power metal z celého světa. O to víc nás potěšilo, že jsme vyhráli. Po tomto úspěchu se deska "MMXXII" stala dalším albem měsíce, tentokrát v metalové hitparádě Sentinel Daily v Austrálii. Překvapuje nás to a jsme za to rádi. Vždy jsme mysleli, že čeština bude velkou překážkou pro zahraniční posluchače, ale dle recenzí tomu tak není.

Rozhodně. Ze začátku kapely jsme měli spoustu písní i v angličtině, ale rozhodli jsme se psát věci jen česky a myslíme, že to byla dobrá volba. Snažíme se vyhýbat tradičním metalovým klišé, které jsou pro český metal často největší bolestí.

Rádi bychom si zahráli po celém Česku, věříme, že máme co nabídnout. Máme rádi jak klubové akce, tak i letní festivaly, motosrazy nebo kulturáky. Každé místo má své kouzlo, nejdůležitější pro nás je, když na pódiu odvedeme dobrou práci a posluchači dobře reagují. Bez nich to nejde.

Web STEELFAITH
Bandzone STEELFAITH
Facebook STEELFAITH

Vznik: 2006
Místo: Lovosice
Styl: power-metal

Diskografie:
2016 – Propustka z nebe
2018 – Na křídlech šílenství / Dilema
2022 – MMXXII

Sestava:
Mirka Holemá – zpěv
Ondra Vašaš– kytara
Honza Štok– kytara
Štěpán Vojta – baskytara
Jirka Skalický– bicí