TRIGONUM MORTIS – Je vlastně jedno, jak nás lidi nazvou, hlavně, když je to baví

Čtyři z pěti členů jste před založením TRIGONUM MORTIS byli aktivní v thrash/death metalové kapele SCREAMING. Jaký byl důvod, že jste v roce 2019 sestavu SCREAMING opustili?
Ondřej F.: V mém případě byl odchod na spadnutí delší dobu. Stále častěji docházelo k neshodám, místo domluvy jsme volili odkládání nebo obcházení důležitých věcí, potažmo jejich zametání pod koberec. To vedlo ke stagnaci, nedělalo se nic nového, neskládalo se skoro vůbec a když už, nevedlo to k žádnému výsledku. To myslím nebavilo nikoho z nás, nakonec jsme si jednoho dne vážně promluvili a odešli z kapely všichni najednou. Kapela SCREAMING tedy patří jedinému původnímu členovi, my ostatní jsme šli po svých a založili TRIGONUM MORTIS ještě téhož dne.

Ondřej U.: Já jsem působil v této formaci jen velmi krátce jako náhrada za původního odcházejícího bubeníka. Vzhledem k tomu, že jsem k tvorbě SCREAMING neměl v podstatě žádný vztah, a že atmosféra na zkouškách a koncertech byla přinejmenším podivná, nebylo po finálním rozhovoru co řešit a rozhodl jsem se podpořit ostatní a zkusit začít něco nového.

Míra: Podmínky nastolené posledním z původních členů kapely byly pro nás čtyři jednoznačně nepřijatelný a nebojím se říct až znechucující.

Martin: Souhlasím víceméně se vším, co kluci řekli, jen pár věcí doplním. Ke konci mi asi nejvíc vadila snaha přeorientovat vztahy v kapele, která fungovala na bázi kamarádství, na čistě profesionální fungování, což nakonec vedlo k našemu odchodu. Ale musím napsat i jedno pozitivum. Díky SCREAMING jsme se seznámili a založili TRIGONUM MORTIS, takže to dopadlo vlastně dobře.

Založili jste TRIGONUM MORTIS téhož dne po opuštění SCREAMING. Měli jste ujasněný styl a koncepci kapely nebo šlo o spontánní akci a vše se vyvíjelo za pochodu? Chtěli jste i nadále hrát nějaký materiál SCREAMING nebo přijít s něčím úplně novým?
Ondřej U.: Akce to byla opravdu spontánní s tím, že SCREAMING jsme chtěli úplně uzavřít, začít pracovat na něčem novém a uvidíme, co z toho vyjde. Styl jsme měli asi rámcově daný, nicméně každý z nás je ovlivněn trochu jinými žánry, takže finální podoba hudby se vyvíjela, respektive stále vyvíjí postupně.

Žaneta: Když jsem přišla do TRIGONUM MORTIS, přibližnou podobu měly teprve tři skladby, tudíž se náš styl začal formovat daleko rapidněji, jakmile jsme začali se skladbami přicházet oba kytaristé. Žánrově máme každý trošku jiný vkus a naše tvorba má zatím nejvíc death metalový ksicht, ale hlavní koncepcí je pro nás tvořit to, co nás baví, takže se stále rozvíjíme. Z mého pohledu je nespontánní lpění na jednom žánru zbytečně omezující.

Ondřej F.: Hudebně jsme začínali s několika motivy, které jsme měli v šuplíku. Některé byly starší než poslední album SCREAMING. Posloužily docela dobře jako první výkop, společně jsme je zformovali do celků a vznikly z toho první tři songy. Pak přišla do kapely Žanda, přinesla novou skladatelskou tvář a hlavně urputnou energii, díky níž se věci začaly vyvíjet dál. Jestli to má styl, který jsme chtěli, to nevím, vyšlo z toho to, co hrajeme a je to kus nás všech.

Jak jste se s Žanetou dali dohromady a čím vás zaujala, že rozšířila sestavu TRIGONUM MORTIS?
Míra: Na Žandu jsem narazil vlastně náhodou. Ještě před založením TRIGONUM MORTIS jsem obepisoval adminy různých fb stránek, zaměřených na metalovou hudbu kvůli propagaci tehdy novýho alba SCREAMING. Jedním z nich byla právě Žanda. Už tenkrát se mi svěřila, že shání kapelu a jestli náhodou o něčem nevím. Asi po roce (nebo roce a půl … teď nevim) jsme si v čerstvém TRIGONUM MORTIS začali říkat, že by druhá kytara nebyla na škodu. Tak jsem Žandě zkusil napsat, jestli by si s náma někdy nechtěla jen tak zahrát. Nezaujala, ale spíš ohromila nás všechny, nejen tím, co všechno umí, ale hlavně tím, že je to prostě srdcařka, která zbožňuje hudbu jako takovou ve všech jejích podobách. A krom toho, s kytarou to umí líp než mistr Yoda se světelným mečem. Takže, slovo dalo slovo … a bylo nás pět! No a když máte v kapele dva kytaristy, co sypou z rukávů jeden riff za druhým, tak se to skládá skoro samo.

Jak se ti spolupracuje se čtyřmi chlapy, coby jediný ženský element v kapele?
Žaneta: Upřímně, já ten ženský element zas tak moc nemám, všichni jsme podobný hovada. Nikdy jsem se s klukama necítila špatně a starají se o mě jako o vlastní, takže pak se riffy také píší dobře. Nebojím se říct, že jsou jedni z nejbližších lidí, které mám, vlastně ani věkový rozdíl moc nepociťuji, možná jsem jen víc hyperaktivní. A na zkouškách je sranda, což je důležitý.

Doba, kdy s vámi Žaneta začala zkoušet, poněkud nepřála živému koncertování. Bylo víc prostoru na skládání nových skladeb?
Ondřej F.: Touhle temnou dobou jsme byli jistě ovlivněni, název našeho debutu na to mimo jiné odkazuje. Jakkoli se na to snažím dívat z pozitivního pohledu, myslím, že to žádnou výhodu nepřineslo. Času na tvorbu ve zkušebně bylo habaděj, ať už byl covid nebo ne, stejně jsme s ničím vystupovat nemohli, materiálu bylo málo a kapela do vydání singlů pro veřejnost ani neexistovala.

Váš první koncert jste taky kvůli covidu odehráli online a bez lidí..
Ondřej F.: První koncert, pokud to tak lze nazvat, přišel tak nějak akorát v době, kdy byl koncertní setlist nacvičen. Bylo to v březnu 2021, to se snad nemohlo ani ven z domu. Hráli jsme pod kamerami ve vysokomýtském MKlubu pro pár kartonových figurín a potom jsme se krutě zdeformovali tehdy vzácným čepovaným pivem. Záznam akce visí dodnes na netu. Troufám si říct, že málokterá kapela má svoje první vystoupení tak dobře zdokumentované jako my. Pak přišlo dlouhé období sucha trvající až do října 2021, kdy jsme poprvé vystoupili skutečně živě. Tuhle prázdnou dobu jsme věnovali vedle skládání hlavně přípravám na studio.

Debutové album jste pojmenovali "Fall Into the Dark Age" a natáčeli jste ho v Bzenci ve studiu Shaark. Bylo jedinou volbou nebo jste vybírali z více variant? A jak probíhala práce v něm, šlo všechno podle vašich představ?
Žaneta: Jestli si pamatuji dobře, rozhodovali jsme se mezi Shaarkem a Davosem. Pro mě to byla vlastně první studiová zkušenost, pokud nepočítám amatérštější nahrávání singlů, a nejvíce mě překvapilo, jak moc volnou ruku jsme dostali. Na jednu stranu to v některých věcech byl trošku kámen úrazu, například co se zvuku týče, protože jsem to pořád brala, že "se to nějak udělá samo," ale realita je jiná, co si člověk neřekne, to tam samo nevznikne. Jinak se mi moc líbilo, že nás nikdo nenutil nahrávat odděleně každou notu, ale nechali nás i delší části nahrávat v kuse, takže ta nahrávka má takový přirozenější feeling. Ani do struktury skladeb nám nikdo přehnaně nekecal, což se dá pochopit, když nahrávali i kapely typu Onanizer, jsou to prostě hlavy otevřený. Petr a Pavel jsou mistři, hodně cením jejich trpělivost a přístup celkově. Příště si musíme nahrávání promyslet více do detailu, ale myslím, že jsme to zvládli obstojně, nesežrali jsme se navzájem. Snad jen spotřebu alkoholu při budoucím nahrávání trošku zkrotím.

Ondřej U.: Studio Shaark nám bylo doporučeno a nabídli nám perfektní termín nahrávání, takže jsme nijak dalece po jiných možnostech nepátrali. Nahrávání bicích pro mě byla velká paráda. Vyzdvihnout musím atmosféru a přístup pánů ve studiu - všechno šlo, nic nebyl problém, pohoda. I pro mě to byla první zkušenost s nahráváním v profesionálním studiu, takže jsem příliš nevěděl, co a jak. Zpětně bych, hlavně v rámci postprodukce, udělal pár věcí jinak, ale to je věc zkušeností.

Míra: Za mě to byla skvělá zkušenost. Petr a Pavel jsou fajn, byli na nás hodný a dobře se s nimi spolupracovalo. Zároveň byl týden ve studiu i dobrá forma teambuildingu. Nahrávání probíhalo celkem hladce a všichni jsme si u toho užili spoustu srandy.

Album jste natáčeli loni v srpnu, v prosinci vyšlo v digitální podobě, ale až v květnu letošního roku se objevilo na CD nosičích. Co stálo za prodlevou?
Míra: Jak už to tak bývá, nikdy nic nejde podle plánu. U výroby nosičů jsme měli pár zádrhelů s grafikou a finální podobou CD. To ale nebyl důvod otálet se zveřejněním alba.

Ondřej F.: Grafika trvala opravdu dlouho, příště ji určitě budeme muset začít řešit dřív. Nakonec převládla touha vydat album téhož roku, co bylo nahráno, takže bylo vypuštěno 27. prosince a nese letopočet 2021. Vedle oficiálních zdrojů se posluchači záhy postarali o rozšíření i na všelijaké "šlohware", což tiše kvituji. Myslím, že tyto prodlevy nebyly nejšťastnějším řešením, na příští album bych preferoval vydání fyzického nosiče a digitální podoby zároveň. Mnoho lidí pak po poslechu ze streamovacích platforem shání CD a ono jednoduše není.

V recenzích se názory na desku dělí do dvou táborů. Jedni kritizují, že album nepřineslo nic nového, druzí naopak vyzdvihují nádech staré školy, že dostali přesně to, co chtěli. Jak to vidíte vy?
Žaneta: Mě to pořád fascinuje, že recenzentům naše hudba zní až tak oldschoolově, ale je pravda, že vlastně žádné moderny příliš nesleduji, takže nemám srovnání. To, že se lidem zdá album jednotvárné a předvídatelné, mi přijde zarážející daleko více, protože z naší skladatelské perspektivy nám původně dokonce připadalo, že se ty skladby od sebe odlišují až moc, a že z toho bude žánrový mišmaš. O žádný vytyčený záměr, aby to byl co největší oldschool, se fakt nejednalo, prostě jsme psali a píšeme, jak nám přijde na mysl. Pokud to album nějakého nadšence do starého death metalu nadchne, pak z toho mám jedině radost. Nové skladby, na kterých pracujeme, mi znějí zase o něco progresivněji, takže je otázka, jakou nálepku dostaneme v budoucnu. Na jednu stranu nezní moc lichotivě, abychom měli přídomek "ten tuctový death metal", na druhou stranu, náš záměr to není a je vlastně jedno, jak nás lidi nazvou, hlavně, když je to baví.

Ondřej F.: Názor, že je deska příliš obyčejná a působí jako kompilát již existujících umělců se natolik opakuje, že ho nelze ignorovat. Otázkou zůstává, jestli bychom opravou tohoto nedostatku nezpůsobili dva další zásadnější a jestli konvenčnost není náš podvědomý cíl. Já jsem očekával spíš jiné výtky, nicméně s každou další recenzí se nám více otevírají oči a dokážeme se na skutečné problémy zaměřit konkrétněji. Jeden polský posluchač okomentoval album slovy (přeloženo Googlem) "Není v tom oheň", fráze se mi natolik zalíbila, že jsem ji začal používat. Přesně vím, co tím chtěl říct a úplně souhlasím. Album je dosti přímočaré, nemá potřebnou technickou propracovanost kompozice a zvuk (tím, že jsme si ho koučovali sami) neodpovídá tomu, co bych od tohoto pomyslného žánru očekával. Na druhou stranu mix má dobrý balanc a věřím že album celkově nenudí. Jako dílo nepříliš zkušených, mladých a nerozhodných nahrávačů hodnotím desku jako dobrou. Pokud existuje nezanedbatelný tábor posluchačů, kterým jsme dali to, co chtěli, pak je to vlastně pecka. Druhý tábor existuje automaticky, a i ten nás vlastně žene dál.

Míra: Z recenzí a reakcí lidí mám vesměs dobrý pocit. Všichni jsme věděli už hned po nahrávání na čem je potřeba zapracovat. Jsem rád za lidi, kteří v naší tvorbě našli něco, co jim přijde k chuti. Ať už je to cokoli. Na druhou stranu i naprosto chápu a hodně se ztotožňuji s názory, že album opravdu zní trochu bezduše, průměrně a potýká se i s nedostatkem osobité atmosféry. Je pravda, že se najde spousta lidí, kteří chtějí slyšet jenom to, na co jsou zvyklí a to, co se dá přesně kategorizovat. Ale já osobně k nim nepatřím. A ani nechci dělat to, co se dá přesně zařadit do jedné z těch pomyslných škatulek. V tomhle se samozřejmě tak úplně neshodnu se zbytkem kapely, ale myslím, že jsou to právě tyhle drobné neshody, které nás ženou správným směrem. Troufám si tvrdit, že „Fall into the Dark Age“ bude pro nás perfektní odrazový můstek. Koneckonců, nehrajeme pro recenzenty, ale pro lidi (neber to osobně).

Deska byla recenzovaná i v oblíbeném pořadu Recky na vaše pecky. Jak na vás působilo vyjádření Dana Frimla k vašemu albu? Byli jste překvapeni pozitivně, negativně nebo jste podobná slova spíše očekávali?
Žaneta: Neočekávala jsem, že bychom za něco měli dostat "čočku", zároveň mě to ale potěšilo, že se nahrávka Danovi líbila, nehledal v nás něco, co nejsme, aby nás za to následně tepal. Spíše mě překvapilo, na kolik způsobů se dá zkomolit náš latinský název.

Ondřej F.: Pořad Dana Frimla, stejně jako Pitevnu Michala Nováka, sleduji už nějakou dobu a snažím se z jeho slov poučit. Dan se zaměřuje spíše na produkci, na rozdíl od ostatních hodnotících řešil spíš stránku zvuku a techniky. Má k tomu co říct jako málokdo v téhle republice, v tom je pro mě jedinečný. Po tom, co negativně zhodnotil i mé oblíbené interprety, jsem měl strach kliknout na play, když jsem viděl můj projekt v názvu videa. Naštěstí jsem byl překvapen opravdu pozitivně, docela dobře jsme zvládli vybalancovat jednotlivé stopy a nástroje hrají to, co hrát mají v old schoolovém provedení. Od tak světa znalého člověka mi pouhé "Hudebně to není špatný, je to dobře nahraný i zahraný" vlastně pro začátek stačí, nakonec jsme dostali palec hore a pochvalu. Přidat ale musíme.

Na čem byste chtěli do budoucna zapracovat nejvíce a jaké cíle jste si dali pro TRIGONUM MORTIS do příštích let?
Míra: Přesné cíle nebo plány, pokud vím, stanoveny nemáme. V současnosti pomalu připravujeme nové věci. Hlavní prioritou ale myslím stejně bude to, aby nás to všechny bavilo. Protože bez toho nejde dělat nic.

Ondřej F.: Je toho hodně, co bychom chtěli udělat. Rádi bychom pokračovali v pořádání akcí a navázali tím víc kontaktů, zatím děláme dvě ročně, příštím rokem bychom mohli přidat, začínáme hned v lednu ve Svitavách. Současně pracujeme na vylepšení vizuálu kapely, přijde plachta, nové triko, možná nějaká nová grafika, nášivky, samolepky, pexesa a podobně. Je třeba zapracovat i na propagaci, sehnat koncerty do budoucna, nejlépe letní festivaly, ukázat se třeba i na západ od Prahy, kde jsme ještě nehráli. Rád bych rozjel domácí nahrávání k investigativním účelům při vývoji nových skladeb, což bychom využili hlavně k přípravě a plánování před ostrým nahráváním. A vedle toho všeho je samozřejmě běžné zkoušení a tvorba nových pecek, to probíhá nepřetržitě. Tím, že jsme stále na začátku je toho spousta k řešení, brzy bude aktuální i vizuál nadcházející fošny a tam se nudit nebudeme už vůbec.

Žaneta: Hlavní cíl? Aby na nás na každém koncertě čekaly lajny koksu, přesnídávky a tuny chlebíčků samozřejmě! Ne, jak již říkali kluci, určitě chceme zapracovat na celkovém vizuálu a na hudebním rozvoji, ale sehnat více koncertů považuji asi za nejdůležitější, už jen kvůli lepšímu a osobitějšímu kontaktu s fanoušky. Budeme tedy moc rádi, když si nás troufne více lidí pozvat na akce, není se čeho bát (asi).