Adam MALÍK - Život je příliš krátký na to, zabývat se jinými, než krásnými a pozitivními věcmi

Ano, BLACK ROLL byla moje první rocková kapela, kterou jsem vedl a byl jejím frontmanem. Od roku 2009, kdy jsem kapelu po maturitě založil, proběhly jako v každé kapele personální změny, ale rád na toto období vzpomínám, protože jsme za velmi krátkou dobu získali mnoho úspěchů a odehráli několik skvělých a prestižních koncertů.

Můj největší přínos a poznání z BLACK ROLL byl ten, že jsem si uvědomil důležitou věc. Je potřeba si k sobě najít rovnocenné muzikanty, a ne zkoušet každý týden jen s kamarády. Kapelu jsem ukončil v roce 2014, protože jsem během pěti let zjistil, že kluci v kapele mi již "nestačí" v tom smyslu, že muzika byla pro ně jen zábava a já měl ambice mnohem větší. Dalo by se říct, že i motivace zkoušet každý týden přestala být zajímavá v momentě, kdy jsem také začal hrát se slovenskou zpěvačkou Kristínou, která byla již v té době profi projekt.

V ČECHOMORU jsem hrál v letech 2017 - 2020. Deska "Nadechnutí", kterou jsme tvořili, když jsem do kapely přišel a dohodil také basistu Lukáše Čuntu, mě bavila a byl to skvělý tvůrčí proces, do kterého jsme se i my "nájemní" muzikanti mohli zapojit.

Byla to skvělá zkušenost, ale po velmi krátké době jsem zjistil, že mě nájemné hraní i v takové kapele dost svazuje vůči mým projektům, kterým se začalo hodně dařit a dnes mě živí na úplně jiném levelu. Již jsem nechtěl na "své" akce posílat za sebe záskok a byl jsem nucen se nechat z kapely ČECHOMOR odejit. Kapela mě v té době také přestala trochu zajímat hudebně, takže se naše cesty v dobrých vztazích rozešly. Zahrál jsem si skvělé koncerty a projekty, které ČECHOMOR dělá, ale samozřejmě hráčsky se nebavíme o ničem, co by mi dalo zabrat, třeba jako spolupráce s americkou kapelou AGAINTS THE WALL a fenomenálním muzikantem Danielem Jakubovičem.

V půlce února roku 2015 mi napsal přední český bubeník Pavel Valdman, který žije několik let v USA. Následně jsme si dali skype hovor a řekl mi, že s kapelou AGAINTS THE WALL mají turné po ČR a vypadl jim druhý kytarista (američan) a zda bych byl schopný se to za týden naučit. Daniel Jakubovič, frontman a autor celé tvorby AGAINTS THE WALL, mi nahrál videa "how to play". Bydlel jsem tehdy ještě u Ostravy a po týdnu jsem jel do Prahy na zkoušku. Pamatuji si, že jsem opravdu cvičil cca deset velmi těžkých songů (jak hráčsky, tak hudebně) od rána do večera a to doslova. Když jsem přijel na zkoušku tak mi Daniel ještě řekl, že v pár skladbách bych hrál i klávesy, a ukázal mi, co a jak. Byla to velká škola a pro mě obrovská zkušenost. Musím říct, že jsem měl ze sebe radost a uznání od muzikantů jako je Daniel mě zvlášť těšilo. Záznam z pražského koncertu je na YouTube.


Kytarové party v AGAINTS THE WALL jsou skutečnou lahůdkou. Nenapadlo tě, že zvládnout je za týden taky nemusí vyjít? A co bylo tvým hnacím motorem, abys tohle dokázal?

Když mě oslovil Martin Kavulič - producent zpěvačky Kristíny - ohledně spolupráce, tak mi dal materiály devadesátiminutového koncertu na flashce a řekl: "Až to budeš umět, tak se ozvi a přijeď do Bratislavy nám to přehrát". Za dva dny jsem jel do Bratislavy a vše přehrál zpaměti nacvičené hned na koncert. AGAINTS THE WALL jsem bral jako velkou výzvu, protože je mi hodně blízká muzika DREAM THEATER a když mě Pavel Valdman oslovil, věděl jsem, že nemůžu zklamat.

Vždy se snažím být na 150% připravený a nespoléhat jen na svůj talent. Naštěstí se učím velmi rychle a paměť mě zatím taky dobře poslouchá. Před prvním koncertem s AGAINTS THE WALL jsme zkoušeli čtyři dny v kuse, čili na koncertech pak taková situace, kde bych se cítil nejistý, nebyla. Ale samozřejmě takový nadhled jako má člověk, když už hraje s kapelou stopadesátý koncert, tam nebyl.

Je to novinka, která vznikla jako jedna z mála během covidu čili během posledních dvou let. Zatím jsme s Ellou vydali dvě desky "Někdy" z roku 2016 a "Nahá ve větru" z roku 2019. V nejbližší době další desku neplánujeme, ale snažíme se dělat spíše singly. Tato strategie je v posledních letech víc a víc na obzoru, než vydávání desek po tříleté periodě.

AC/DC je nejlepší kapela na světě. Je to pro mě velmi srdcová záležitost, jelikož mi live koncerty pouštěl táta, když jsem byl malý a dodnes vlastně v AC/CZ hrajeme spolu (otec hraje Malcolma). Muzika AC/DC je náročná jinak než po technické stránce hraní. Je to úplně jiný přístup než třeba u mé velmi oblíbené kapely DREAM THEATER atd. Angus Young je feelingově neuvěřitelně osobitý kytarista, a i když ho napodobuju od mých dvaceti let, co děláme AC/CZ, takže již dvanáct let, tak nikdy ho nemůžu napodobit feelingově úplně stejně. AC/DC je pravá rocková muzika a samozřejmě velmi komerční záležitost, která uspokojí každého posluchače. Když jsem cvičil repertoár, tak dodnes si pamatuju, že naučit se sólo „Stiff Upper Lip“ mi trochu trvalo, jelikož je tak zvláštně rytmicky postavené, že člověk zjistí, jak těžké to je, až když se to začne učit. Mnoho lidí má pocit, že AC/DC je muzika na tři akordy a jednoduchá. Opak je pravdou. Při studování skladeb člověk zjistí, jak mnohdy je promakaná i basa, obě kytary bratří Youngů se geniálně doplňují a samozřejmě je tady nekompromisní přesnost Phila Rudda na pozici bubeníka. Kapelu doplňuje nenahraditelný zpěv Briana Johnsona, který nahradil bohužel zesnulého geniálního Bona Scotta.

Na příští rok je v plánu turné AC/CZ se Smíchovskou komorní filharmonií. Jsou už známy nějaké podrobnosti k těmto koncertům?

Projekt a turné se Smíchovskou filharmonií je bohužel zatím v nedohlednu, protože již minulý rok nám odřekl finance hlavní sponzor a letos jsme zatím žádného nenašli. Bez finančního partnera se takto nákladný projekt zrealizovat nedá.

Projekt BAROCK je troufám si říct jedinečný a založili jsme ho v roce 2015 s mým kolegou a houslistou Jiřím Jahodou, který je také již tři roky managerem Evy Urbanové. Odtud vznikla i myšlenka spojit BAROCK s Evou Urbanovou, jelikož je to nejen vynikající operní zpěvačka, ale také rockerka. Tento projekt má název "Druhá tvář". BAROCK je složený především z muzikantů Filharmonie Brno, předně koncertní mistr houslista Pavel Wallinger je také hlavní postavou tohoto seskupení.


Jak si organizuješ čas a jak stíháš vést si všechny své projekty sám od managementu, po tvorbu hudby, zkoušky a další záležitosti?

Jsem od mala hodně organizační typ a mám rád pořádek nejen ve věcech, ale i ve všem co dělám. Když jsem studoval, tak mou hlavní činností bylo cvičení na nástroj a byl a jsem člověk, který nespoléhá jen na svůj talent, ale je schopen hodně dřít. S oblibou někdy říkám, že takovou výdrž u cvičení na nástroj nemá nikdo (smích). Rád se udržuju v kondici, ale každý den už necvičím. Byl jsem kdysi velký workoholik a schopen sedět u kytary i dvanáct hodin denně tři dny v kuse. Dnes výrazněji pocvičím, když mám před koncertem s BAROCKEM, řekněme čtrnáct dní předtím, jinak držím kytaru spíše jen na koncertech, nebo když skládám či nahrávám. Od mých devatenácti let, kdy jsem založil svou první kapelu BLACK ROLL, o rok později AC/CZ a následně další projekty BAROCK a Ellu, jsem se také věnoval všem svým projektům po managerské stránce. Byl jsem to vždycky já, kdo dohodil své kolegy do profi kapel, ať už Kristíny či ČECHOMORU. Mě osobně se vyplatilo starat se o své projekty jako agentura od A do Z. Již několik let jsem naprosto svobodný muzikant, který "nepotřebuje" objíždět "nájemné" štace a ročně mám dohromady cca osmdesát "svých" akcí. Děkuji samozřejmě Bohu a své vytrvalosti, protože dodnes se muzikou živím takovým způsobem, o kterém se mi kdysi ani nezdálo. V tom je určitá výhoda a motivace, naproti tomu trochu nevýhoda a demotivace v kapelách jako je třeba ČECHOMOR. S Ellou zkoušíme cca dvakrát za rok vždy na jaře a na podzim. S BAROCKEM víceméně nezkoušíme vůbec, repertoár se příliš nemění a když už, tak si na zvukovce před nějakým koncertem zkusíme novou věc. S AC/CZ zkoušíme jedenkrát za rok a tím stejným způsobem, jako s BAROCKEM. Mám dny, kdy celý den jen "úřaduju" - takto nazývám managerskou práci nebo celý den skládám písničky pro Ellu či pro sebe, nebo cvičím. Jsou dny, kdy to zase kombinuju vše dohromady a v pořadí, co je zrovna přednější. Vše co dělám, mám už dlouhá léta zavedené a zjištěné co funguje a nefunguje. Žádná kapela nebo žádný muzikant bez dobrého managera se neposune tam, kam by chtěl. Kdysi jsem se často scházel s různými lidmi, co se věnují této činnosti, ale časem jsem zjistil, že vše, co by pro mé projekty mohli udělat, si udělám sám a nepotřebuju na nic vlastně nikoho. S oblibou říkám, že jsem v tomto hodně svobodný člověk a nikdy žádné spolupráce neodmítám, ale v podstatě je už nevyhledávám. Na závěr bych řekl jednu pravdivou větu, že člověk stíhá vše, když chce.

Určitě bych si přál, aby se svět vzpamatoval od různých válek a covidů a nestaly se peníze a moc tím nejdůležitějším prvkem na celém světě. Přál bych si, aby lidé našli více pohody sami v sobě. Pomáhali si, ale zároveň se v mnoha situacích starali sami o sebe. Vánoce miluju, ale kupování dárků a vánoční shon ne. Nejraději na tom všem mám jídlo a pohádky a samozřejmě hlavně to, že se konečně rodina sejde a je spolu. Jak já říkám, život je příliš krátký na to, zabývat se jinýma, než krásnýma a pozitivníma věcma. Moje máma k tomu říká: "Žij si dál ve svém růžovém snu". Já ten sen žiju a jsem za něj vděčný. Každému člověku přeji, aby žil tak spokojený sen, jako mám já.