Na cestě - 1. díl - Petr Škarohlíd: Vlastní hudební exprese je stejnou samozřejmostí jako dýchání

Foto: zdroj

V českém hudebním rybníčku se pohybuje množství muzikantů, kteří pořád ne a ne prorazit – mnohdy třeba jen proto, že prostě neví, jak na to. Naproti tomu je tu i velmi početná skupina mladých, více či méně známých nadšenců, kteří již dokázali něco velkého. Na to, jaké byly právě jejich začátky, kolik úsilí museli vynaložit a na čem mnohdy ztroskotali nebo získali zkušenosti, se některých z nich budu vyptávat v novém seriále rozhovorů „Na cestě“... Dveře inspiraci budiž otevřeny.

Snad každý už slyšel o čím dál tím známějších HENTAI CORPORATION, mnohými nesnášené a mnohými milované kapele, mísící metal s jazzem a nutnou dávkou rock'n'rollu. Své hudební začátky nám byl ochotný vylíčit její teprve třiadvacetiletý kytarista Petr Škarohlíd.

Jak vzpomínáš na své hudební začátky? Byla kytara prvním nástrojem, na jaký ses učil hrát? A proč sis vybral právě kytaru?
Mezi prvními vzpomínkami spojenými nejen s hudebním ale i vizuálním prožitkem figuruje ta, když jsem s otevřenými ústy a ustaraným výrazem zíral na televizi, kde dominoval pán, jemuž zářily rudě oči, a za ním se objevovaly zrůdný výjevy spolu s lebkou. Později jsem zjistil, že šlo o MŌTORHEAD a jejich klip k „Sacrifice“. Táta mi přehrál na kazetu AC/DC, kterou jsem si opakovaně pouštěl na bráchovým walkmanu. Byl jsem fascinován, už tenkrát bylo jasné, že feelingem a energií mě rock´n´roll pohlcuje. Obecně nás naši milovaní rodiče pouštěli ke všem božím nahrávkám, přes GENESIS, BEATLES až po DEEP PURPLE nebo BLACK SABBATH.
Maminka hrála na kytaru a nádherně zpívala, všichni muži z toho lezli po stromech a lili fernet na uklidnění. Cesta k muzicírování tím, že jsme měli volně k dispozici nástroj, byla otevřená. Začínal jsem jako většina ratolestí s flétnou jen s tím rozdílem, že mě to naplňovalo a cvičil jsem. Paralelně s tím jsem se později začal učit na kytaru u stejné profesorky Marie Hlaváčové, budiž jí lehká zem. Byla to postarší svérázná dáma, tak dlouho jsem za ní váhal vyrazit s nahrávkou HENTAI CORPORATION, až bylo pozdě. Kytara pro mě představovala nejsnadnější způsob jak interpretovat ideje, co mi zněly v hlavě a taky jak doprovodit hlas. Nikdy jsem nepolemizoval nad tím, zda vytváření hudby, tj. vytváření magických kombinací souzvuků a tónů dle vesmírného klíče, je něčím zvláštním. Od počátku vnímání času a reality světa kolem sebe, se zdálo, že vlastní hudební exprese je stejnou samozřejmostí jako dýchání.

Kdy ses začal učit hrát na kytaru? A šlo to všechno hned samo, nebo jsi musel dřít?
Na flétnu jsem začínal v sedmi, na kytaru o něco později. Chodil jsem k paní Hlaváčové, učila na základní škole, každý půl rok se poté pořádal koncert. Byl jsem vždy tak nervózní, že při vystoupení jsem si klepal nohou do rytmu, jenže pódium v divadle, kde se koncert pořádal, bylo duté, takže spíš než moje hra byl slyšet můj neurotický projev nohy. V té době tak do osmnácti let jsem docela hodně cvičil, moje koncentrace a schopnost se soustředěně prokousávat trnitou cestou složitějších kompozicí šla do pryč posléze, v nepřímé úměře s počtem koncertů a svědomitě vykonanými mejdany.

Jaký byl tvůj první nástroj? Byla to rovnou elektrická kytara, na jakou jsi zkoušel první akordy? Nebo ses naopak také učil na nějakém starém kusu dřeva s dvoucentimetrovým dohmatem?
Klasika, mámina kytara ze sedmdesátek, byla výborná, měla duši. Byl to z důvodu technické vady vyřazený kousek z jedné série, ale jméno kytaráře si nepamatuji. Minulý rok jsem ji vožralej vytratil v Uherském Hradišti, je mi to doteď strašně líto. Elektriku jsme s bráchou dostali v době mých třinácti let potom, co se dostal na gympl, kam do třídy s klukama chodil týpek, kterej už jednu vlastnil a obstojně na ni hrál. Začal jsem díky němu chodit k Honzovi Kyselovi, kterému vděčím za mnohé, pomohl mi přičuchnout k tajům velkého množství zajímavé hudby. 

Jaké nástroje používáš dnes? A na jaké aparáty hraješ?
Na kytary, které jsou posléze zesíleny lampovým zesilovačem. Jsem technickým diletantem, nikdy jsem neřešil technické aspekty, radši feel a smrad z koulí. Jinak jsem se zamiloval do SGéček a delší dobu bych chtěl pozměnit zesilovač Messa Boogie single rectifire.

Působil jsi v jiných kapelách před vznikem HENTAI CORPORATION?
HENTAI jsou první.

Jak došlo k tomu, že ses stal členem NERUDY, kapely, která by se dala označit díky svému složení jako tzv. superskupina?
Měli jsme s HENTAI koncert v Sušici v Kloubu, na kterém se nacházel Roman Holý (J.A.R., MONKEY BUSINESS, NERUDA, SEXY DANCERS, … - pozn. redaktora). Ten měl s Matějem Ruppertem před dokončením eponymní desky. V té době jsem nosil plnovous a hrál na SGéčko, takže jsem se nejspíš hodil do Romanovy nerudný vize.

Kteří muzikanti, ať už čeští nebo světoví, na tebe mají největší vliv? Případně jaké nahrávky, koncerty...?
Ovlivňuje mě vše napříč hudebním spektrem, co mě emocionálně zasáhne, donutí zamyslet, nějakým způsobem rozruší z konceptu stereotypního světa. O jménech hodíme řeč u pívka...