REFORE - Stvořeni k divočině

První otázka je nasnadě, proč právě nihilistický titul alba „Built to Nothing“?
Protože společnost je odsouzena k zániku a stejně všichni umřeme, tak proč ne? Děláme si srandu, ve skutečnosti svět až tak úplně černě nevidíme, textově ale máme rádi vážnější témata. Název vychází z textu songu, celé album se nese v poněkud ponuřejší textové atmosféře, která pojednává o sociálních záležitostech nebo vnitřních pocitech, ale i depresivních nebo temných myšlenkách. „Built to Nothing“ nám tím pádem přišlo jako ideální název kvůli zmiňovaném nihilistickém nádechu a tím, že by to mohlo i zaujmout.

Jak dlouho vám trval proces tvorby debutového alba?
Album jsme tvořili zhruba rok, ale klasicky jsme docela nestíhali. Song „Reflection of Society” jsme dokonce dodělávali až při nahrávání. Ale jinak většina desky byla hotová a připravená, tím pádem i nahrávání šlo celkem rychle od ruky.

Album „Built to Nothing“ vychází nově v LP edici. Proběhl před výlisem remastering, nebo jde o původní verzi?
Je to původní verze. Nechtěli jsme nic měnit, nejsme zastánci remasterů, ani když je to po dvaceti letech, natož po dvou. Platí to i u námi oblíbených kapel – zvuk nahrávky by měl zůstat stejný, jak když jsme se do něho zamilovali. Všechny osmdesátkové akčňáky v jiném než původním českém dabingu je taky svatokrádež, prostě potřebujete ty ikonické hlášky a tu parádní nedokonalost, na které jste vyrostli, toť, co je na tom nejlepší. A v muzice je to úplně to samé, první verze je nejlepší verze.

Kdo je autorem výtvarného návrhu alba „Built to Nothing“ a na co ve svém díle odkazuje?
Náš kámoš z Brna, výborný kreslíř, tatér a jeden z nejhodnějších lidí na světě, Vojta Krupka. Popravdě, když jsme plánovali obal na album, on byl jediný, kdo nás napadnul. Nahodili jsme mu nějaké indicie, aby vše korespondovalo s názvem desky a Vojta nám dílo po asi ročním urgování dodal. Moc jsme nevěděli, jak obraz dopadne, ale povedlo se to na výbornou! Spoutaný člověk ve zničeném prostředí má symbolizovat to v čem žijeme, a i když se člověk snaží něco změnit, moc to nejde, protože je pořád svázaný konvencemi. A tam dole to není želva, ale normální šutrák. (smích)

Nakolik vás oslovují sociální témata a máte případně pocit, že byste na ně měli dát v budoucnu větší důraz?
Sociální témata využíváme poměrně hojně. Jak už jsme zmiňovali, tak společnost, ve které žijeme a pocity z fungování světa jsou naše častá témata do songů. Držíme se toho pořád a hledáme v tom inspiraci, která funguje a hodí se jak už k naší muzice, tak k tomu, co chceme ze sebe skrz muziku vydat. Nejsme vyloženě pesimisti, máme rádi život a srandu kolem, ale texty o lásce určitě nejsou to, čím se chceme zabývat.

Je podle vás potřeba se i v dnešní nepřehledné době vyjadřovat k politice?
O politice se toho každý den řekne tolik, že už asi ani není potřeba dále přispívat. V kapele máme stejné názory (Rusko fuj, Andrej na Slovensko, Miloš…a jo, tam už je to vlastně v pohodě), ale asi to nepotřebujeme nějak ventilovat, diskutovat o tom a dělat zbytečné haló. Každý má vlastní názor a pokud je opačný než ten náš, tak to plně respektujeme a nevidíme na něm nic špatného, pořád jsme lidi. Protože co si budeme, my zrovna nejsme ti, kdo by měli říkat, co a jak má být. V poslední době politika spíš rozděluje, dneska má totiž každý na všechno názor a přesvědčovat někoho o svojí pravdě…fůůůha, tak dlouho žádný člověk nežije. Muzikanti mají hrát a politici, nech si kecají.

Proč vás tolik oslovují 80. léta?
Protože v té době bylo všechno barevné, hlasité, rychlé a v Americe a vlastně všude na světě metal dosahoval monstrózních rozměrů, prostě zlatá doba jak cumel. Stačí se podívat na ty koncerty, kapely šílené, totální energie a lidi se mohli zbláznit, aby v kotli nechali všechno! A i když je to dávno před tím, než jsme se narodili, tak si stejně myslíme že v té době vznikala prostě nejlepší muzika. A to je fakt, o tom se nediskutuje! Navíc z pozice člověka žijícího v Česku je zajímavé poslouchat, jak to tady fungovalo a hudba se tahala ze zahraničí. Zasraní komunisti!

Vaše kapelní vzory jsou víceméně známé, ale zajímalo by nás, co si konkrétně od vašich oblíbených kapel berete za své a implementujete do svého pojetí thrash metalu?
Asi agresi a mladistvou nerozvážnost. Je fajn když je kapela vyhraná, má super zvuk a přemýšlí nad tím, co dělá. Jenže na druhou stranu každý stejně nejvíc miluje ty první čtyři alba, na kterých jde slyšet, že se hodně paří, málo spí a že ten život je prostě jedna velká divočina se vším všudy. Muziku neoblafneš, tohle všechno jde strašně poznat.

Koncertujete i po světě, která destinace vám utkvěla v hlavě a na kterou se případně momentálně těšíte?
No, po světě… To zatím asi není tak horké, párkrát jsme byli v zahraničí, ale velký svět na nás doufáme teprve čeká. Asi úplně nedokážeme vypíchnout destinaci, spíš milujeme ten koncept turné jako takového. Čtyři kámoši se naloží do dodávky a vyrazí vstříc neznámému a okouzlujícímu. Je to skoro pohádková věc, která se pak v realitě přetaví na to, že ve tři ráno ukecáváte majitele hotelu, ať vás nevyhazuje, že už tam nebudete dělat bordel a že to rozbité umyvadlo určitě zaplatíte.

Na které kytary se vám nejlépe hraje? A které nástroje obecně považujete za nejvhodnější pro thrash?
To je celkem těžká otázka, každému to samozřejmě vyhovuje podle vlastní preferencí a uvážení. My osobně nehrajeme a asi ani v budoucnu nebudeme hrát na různé sedmistrunky, případně osmistrunky, svorně nesnášíme multiscale kytary. Se značkou a typem je to už složitější, věrni dobám dávno před naším výskytem ale hrajeme na Gibsony, Epiphony, Charvely a Jacksony. Celkově máme rádi takový ten klasický model zvuku, což znamená nasraný lampový zesák, velká bedna, najedovaná kytara a hlasitost naplno, prostě pořádný bordel.

Jak se vám daří kloubit čas mezi tvorbu a práci/studium?
Je to o tom si ten čas udělat a pokud chcete, tak to jde vždycky. My v tomto máme jednoduchý a jasný režim. Vždy jednou v týdnu chodíme hrát s cílem práce na nových věcech s tím, že jsme ve dvou (bicí a kytara, zpěv). No a o víkendu se pak sejdeme všichni, kdy trénujeme set na koncerty a cvičíme nové skladby. Nebo jedeme někam hrát. Občas je to složitější, občas trochu krkolomnější, ale daří se nám to zvládat. Naštěstí máme tolerantní manželky/přítelkyně a v práci si to naštěstí taky umíme zařídit.

Probíhá už proces tvorby nových skladeb, které se stanou následovníky alba „Built to Nothing“?
Jasně, tvorba nových songů je pro nás teď na prvním místě. Po vydání alba jsme si dali delší tvůrčí pauzu, byli jsme i trochu demotivovaní cokoliv tvořit kvůli častému rušení koncertů skrz covid. Víme, že dost kapel to mělo právě naopak, využily ten čas bez živého hraní k tvoření nových věcí, u nás to tak bohužel (nebo bohudík) nebylo. V konečném důsledku si myslíme, že nám to prospělo. Člověk se vyvíjí, takže i my máme dnes na tu muziku trochu jiný pohled. V září se chystáme do studia natočit novou desku, větší polovina skladeb už je hotová, další jsou v procesu a na všech pořád usilovně pracujeme.

V čem máte pocit, že jsou REFORE unikátní?
Nevíme, jestli jde v tomto žánru vyloženě hledat nějakou konkrétní unikátní vlastnost. Ono už v thrash metalu asi bylo všechno řečeno a všechno napsáno. Nás asi nejvíc baví ta agrese, rychlost a údernost. Rádi do hudby vkládáme emoce a energii a snažíme se to zúročit při živém hraní, protože to je to, co nás baví úplně nejvíc. Takže pokud někdo bude říkat, že jsme unikátní živým hraním, tak to bude veliká pocta…ale my si stejně myslíme, že naše unikum spočívá jednoznačně ve slivovici. (smích)

Facebook REFORE

Diskografie:
2018 - Social Failure
2021 - Built to Nothing Sestava:
Franta Tkadlec – kytara, zpěv
Matěj Fišer – kytara, zpěv
Karel Chromáček – baskytara, zpěv
Dominik Šuchma – bicí

Zdeněk Pospíšil