NASTY RATZ - Chceme být superhvězdy

Před nějakou dobou se dost zajímavým způsobem rozvázala spolupráce s vaším baskytaristou. Než jste našli nového, měli jste záskok. Připomeňme si tu dobu a řekněte nám o chvilkovém záskoku něco více. Jaká byla tato spolupráce?

Jake: Serpenth byl úžasný. Nepoznat Tommyho, který je tím pravým na svém místě, litoval bych, že s námi nezůstal nastálo. Náš koncert v Lipsku zachránil. Některé koncerty jsme dokonce museli odehrát bez basy. V takových chvílích uvažuješ, že prodáš kytary a skončíš pod vlakem.
Stevie: Ty chvíle byly strašné. Hrát hard rock bez basy je jako pít nealko. Vystřídali jsme asi tři kluky, kteří se snažili držet s námi tempo, ale z různých důvodů to nezvládli.
Rikki: Tommy je senzační basák a bez něj to stálo za hovno. Každopádně díky všem fanouškům a Serpenthovi, že nás podrželi. Obecně na tu dobu ale nevzpomínám rád.

Brzy poté jste se dali dokupy se současným členem Tommym Christenem. Jak jste se seznámili a co bylo tím rozhodujícím, proč jste vybrali právě jeho?

Jake: Tommyho jsem znal dlouho před tím. Dokonce jsme spolu už jednou málem hráli… Tento konkurz jsem mu naschvál trochu ztížil (jedinému jsem neposlal noty), ale i tak předvedl nejlepší výkon a hrdost musela jít stranou. Teď jsme kámoši a já jsem nesmírně vděčný za každý koncert s ním.
Stevie: Tommyho jsem před příchodem k nám neznal. Poprvé jsem ho poznal na koncertě v Praze. Vypadal dobře. Když jsem odcházel z místnosti s plnýma rukama aparatury, podržel mi dveře. Překvapivé gesto v dnešním zkaženém světě. Je to skvělý člověk, kterých je dneska málo. Z výběru basáků, kteří přišli na konkurz, měl jako jediný feeling. Prostě jasná volba.
Rikki: Vzpomínám si na příchod kluka s americkým úsměvem. Ale nejde jen o to, jak umíš hrát, ale i jak se chováš. Hrát se naučíš časem, ale chování máš dané.

Koukněme se na vaše skladatelské schopnosti. Jak u vás probíhají nové nápady na songy a jaký je celý průběh toho, než vznikne konečná verze? Kdo se nejvíce vyzná, kdo má rozhodující slovo a kdo se naopak moc nevyjadřuje?

Jake: Dost těžko říct; některé songy složí Tommy, některé Stevie, některé já. Obecně ale platí, že aranže ke svému nástroji si každý dělá sám. Poslední dobou Stevie a Tommy skládají instrumentální formu a já si dosadím melodie, text a nasměruju je v back vokálech.
Stevie: Je to tak nějak jak říká Jake. Poté song hrajeme do doby, než si řekneme: „Jo, z toho budou vlhnout kalhotky.“
Tommy: Každý děláme něco. Jsme jeden tým, všichni máme rozhodující slovo.
Rikki: Tím líným jsem asi já. Neumím skládat. Kluci to ale zvládají skvěle. Někdy se to líbí a hraje se to, někdy ne, tak jedeme dál.

Vaší současnou největší novinkou je videoklip k písni „N.A.S.T.Y.“ . Zajímalo by mne, proč jste zvolili na klip právě tento song?

Jake: Chtěli jsme prostě tvrdý, úderný song, který skončí dřív, než se z něho lidi vzpamatují. Spousta kapel se dneska odrovná tím, že zvolí na první klip šestiminutovou onanovačku bez náboje.
Stevie: Je úderná, drzá a stylová - přesně jako my.
Tommy: Když jsem přišel já, už bylo rozhodnuto, ale myslím, že ta skladba je tvrdá a úderná jako rána do rozkroku.
Rikki: Protože má koule. Je to jednouché, NASTY RATZ mají první videoklip „N.A.S.T.Y.“ Kdyby se nám nelíbila, zvolíme jinou, jasný?!

Musím uznat, že kamera je opravdu moc kvalitní a hodně celé scéně pomohla. Kdo za tímto dílem vlastně stojí? A jak probíhalo vůbec celé natáčení?

Jake: Duo Michal Hnojský (kamera) a Jiří Duchoslav se postarali o tu podobu, kterou můžete vidět. Hodně tomu pomohlo natáčení ve stripu, kde se k nám i teď, když se tam přijdeme podívat, chovají jako ke králům.
Stevie: Za klipem stojí dvojice skromných kluků, kteří se toho nebáli. Natáčelo se v největším strip baru v Praze, kde nám neuvěřitelně vycházeli po celou dobu vstříc. Dát dohromady stylové záběry netrvalo dlouho.
Tommy: Natáčelo se to v luxusním Hot Peppers. I přes časová omezení jsme s výsledkem spokojeni.
Rikki: Michal, udělal vše, o co jsme mu řekli. S prvotní myšlenkou ale přišel Jake. Musím přiznat, že když jsme to natáčeli celý den, tak ten song mi lezl pěkně krkem. Když to hraješ 50x a ve 40°C, začne ti z toho pěkně hrabat.

Jaro je v plném proudu, brzy přijde léto a velká spousta festivalů a dalších koncertů. Jak se na tuto dobu připravujete? Které největší či nejnáročnější hraní vás čeká?

Jake: CZ festivaly nás opět minou. Pozvánky jsme dostali, ale už jsme se naučili, že jestli chceme hrát i dál, nemůžeme hrát za párek, pivo a polovinu nákladů na cestu. Hned z kraje jara se chystáme už počtvrté do Německa a na konci nějaká Itálie. Osobně doufám, že klapne po dvou letech i Slovensko.
Stevie: Zkoušíme tak často, jak to jen jde. Hudba, show, efekty, choreografie; je toho dost. Itálie - to bude asi letos nejnáročnější. Bude to veliké. Taky koncert v Lipsku bude určitě skvělý.
Tommy: Makáme na sobě, co to jen jde. Náročná bude zase cesta do Itálie. Ale stojí to za to!
Rikki: Na to se připravíš jen hraním a hraním. Osobně vnímám každý koncert jako náročný, protože do toho dávám vždycky 100%. Před koncertem jsem nervózní, ale to končí s prvním potleskem.

Kapely i členové samostatně tráví po skončení svého hraní čas různorodě. Někdo odchází rovnou na bar nebo za fanynkami, někdo shání drogy, jiní ihned balí a odjíždí… Jak nejraději trávíte čas po koncertě vy, utečete domů, schováváte se v backstagi nebo jdete mezi fanoušky a přátelé?

Jake: Jak kdy... S větší aparaturou chodí i větší zodpovědnost. Osobně si rád užívám čas po koncertě s fanoušky a přáteli. Drogy komentovat nebudu. Krásné to bylo v Crossu, kdy párty skončila až druhým dnem večer. Většinou ale záleží na kvalitě dámského osazenstva.
Stevie: Je to různé, podle nálady a momentálního rozpoložení. Když hrajeme někde „venku“, obvykle balíme a odjíždíme. Když je čas na neřesti, tak se jim věnujeme.
Tommy: Hodím na sebe suché hadry, protože kdo neodchází propocený, nedal do toho všechno. Pak zajdeme na pár drinků, případně se párkrát podepíšeme a vyfotíme s fanoušky.
Rikki: Nemůžu říct, že se nenapijeme. Raději ale popíjíme s přáteli. Nejsem schopen dělat skoro nic po koncertě, ale někdy je prostě chuť řádit, nebo někoho prostě obtáhnout na záchodě.

V České republice se nová vlna glam-rocku stále ještě rozjíždí. Někteří byli na vrcholu a spadli, jiní raději prchli do zahraničí, další měli dobře našlápnuto, ale bohužel to nějak nevyšlo… Co si myslíte o současné konkurenci právě v oblasti glamu-rocku u nás? Jsou tady skvělé kapely (právě z BIG 4) jako SLEAZY ROXxX, SWEET LEOPARD, BAD JOKER´S CREAM, ale také nezahálí ani FORTY LIES, TONEHUNTER, HAIRY GROUPIES apod. Jak s těmito kapelami vycházíte? Berete nějakou jako opravdovou konkurenci nebo naopak jako někoho, kdo vás ohrozit rozhodně nemůže?

Jake: Kdo to je?  Ne, samozřejmě to může působit, jakože si jdeme po krku atd. To by bylo smutné, ne? Někdo je horší, někdo lepší a pokaždé v něčem jiném. Prostě se snažíme rozjet každý koncert, vycházet si vstříc a kdybychom se fakt nesnášeli a báli se konkurence, nekončíme ve většině případů v nonstopech. Už jsme sdíleli i pár holek dokonce... 
Stevie: Jako konkurenci je rozhodně nebereme. Snažíme se s většinou jmenovaných kapel vycházet dobře. 
Tommy: Neřekl bych, že tady někdy vůbec nějaká vlna glam metalu byla. Se všemi zmíněnými vycházím dobře. Jako konkurenci je neberu.
Rikki: Někteří z nich jsou super kámoši a někteří nafoukaní pitomci. Proto si držím odstup. Celkově je jako konkurenci ale asi neberu.

Když se tu tak bavíme o té konkurenci, co si myslíte, že máte navíc? Jaké jsou přednosti vaší kapely a co je vašim hlavním tahounem? Na co u sebe samotných opravdu vsázíte?

Jake: To se musí zažít. Těžko říct jak to mají kluci z ostatních kapel, ale u nás na pódiu cítím chemii, kterou jsem nikdy nezažil. Ten moment, kdy se třeseš před koncertem, aby to z tebe mohlo spadnout a tys mohl otevřít oči…mmmm…Prostě tohle.
Stevie: Přijďte na naší show a uvidíte.
Tommy: Naší předností je to, že jsme hlavně skvělá parta, kde se všichni vzájemně respektují. Pokud budete hrát s virtuozama-idiotama, stejně to nikam nepovede.
Rikki: Táhneme za jeden provaz, hrajeme pro lidi a trochu jinak než ostatní. Prostě přijď kamkoliv na naší show a uvidíš.

Za dva roky jste hráli šedesát koncertů jak u nás, tak i v zahraničí. Na kterou výpravu vzpomínáte nejčastěji a kterou akci berete za nejzběsilejší? Co nejšílenějšího se vám takto podařilo zažít?

Jake: Nejdelší koncertní pauza byla měsíc, kvůli mým zdravotním problémům. Pamatuju si ale, jak jsme jednou jeli na Slovensko a předjela nás německá SPZ s asiatama uvnitř, kteří se nás pak snažili blokovat. Když jsme je předjížděli, Rikki na ně ukazoval za jízdy holou prdel asi deset minut vkuse. 
Stevie: Za relativně krátkou dobu jsme toho stihli docela dost. Každý zahraniční koncert byl něčím crazy.
Tommy: Velká šílenost byl lednový koncert v Crossu, Praha. Tak to pro mne bylo nej. Pak taky Itálie, kde nám došly prachy. V Rakousku se nám dokonce rozbil kufr a my jsme pak museli shánět po obchodech něco, čím ho udržíme, aby nám nevypadaly věci na dálnici.
Rikki: Pro mě byla nejlepší Itálie. Ty cesty autem bych za nic nevyměnil. Všechno bylo super krom okamžiku, kdy jsem si o ráfek přerazil prst na začátku koncertu.

Již jsem výše zmínila, že máte něco málo odehráno i v zahraničí. Jak se vám tam hrálo a jak jste byli publikem přijati? Jak jste se vůbec vy sami cítili na ,,cizí“ půdě? Získali jste něco nového, co vám jakožto čtyřem osobnostem dalo něco důležitého do života?

Jake: Můžeš tam jet úplně s holou zadnicí a vždycky se tam najde někdo, kdo ti zaparkuje auto, naladí nástroj. Pomůže, s čím si řekneš, zajistí, co si řekneš a ještě se ti omlouvá, že nemá něco navíc. Lidi tam na tebe paří, jak kdyby tě měli vidět naposled, a po každém koncertu za hranicemi sleduješ jen lajky na FB, views na youtube apod. Lidi tam muzika opravdu zajímá a je smutné, že pro CZ publikum často kapela končí koncertem.
Stevie: Především jinakost lidí, žádná závist. Na mém prvním koncertě v Lipsku, už při druhém refrénu, s námi lidi zpívali. Nemám tušení, odkud znali naši tvorbu, když jsme v té době neměli ještě ani EP. Taky mě překvapila profesionalita zahraničních zvukařů.
Tommy:Zahraniční publikum nás vždy vřele příjme a celková atmosféra i organizace je lepší. Díky nim jsem se podíval do klubů a míst, kam bych se jinak podíval asi jen těžko.
Rikki: Nikdy nevíte, co tam na vás čeká. Kéž by takhle milí lidé byli i v ČR. Každopádně jsme získali spoustu zkušeností s přípravou zvuku atd.

Určitě máte jako kapela velké plány a sny. Čeho byste rádi dosáhli vy? (Jen prosím vynechte takovou tu klasiku, jako být slavný a bohatý…) Chcete se držet české scény, nebo vyrazit do zahraničí? Jak chcete popularity dosáhnout?

Jake: Chceme být superhvězdy, vše ostatní je prohra! K tomu Ti CZ ani EU scéna nestačí. A nemůžeme přeci říct, jak to chceme udělat, aby nás někdo náhodou nepředběhl, ne?
Stevie: Jak říká Jake: „Chceme být superhvězdy, vše ostatní je prohra.“
Rikki: Dotknout se hvězd. Toho dosáhneš jen tím, že hraješ a hraješ. Sním o dni, kdy místo do práce pojedu za klukama do zkušebny.
Tommy: Chceme se živit hudbou. Směřujeme to hlavně na zahraničí, kde pojem „glam“ něco znamená. Chceme vydat spoustu desek a videoklipů.

Venku je EP, singl i videoklip. Na co se chytáte dále – máte nějakou perličku, kterou můžete prozradit a na kterou se tak již nyní fanoušci mohou těšit?

Jake: V současnosti pracujeme na dalším singlu, který pustíme ven rovněž s klipem. Ten zároveň ukáže, kam se budeme ubírat…
Stevie: Další klip, spoustu i zahraničních koncertů a hlavně celovečerní LP s názvem „First Bite“.
Tommy: V plánu máme dlouhohrající desku (na které se už v podstatě pracuje) a dále spoustu koncertů.
Rikki: Nevím, co můžu a nemůžu prozradit. Snad jen to, že první kousnutí se už blíží.

Diskografie:
2014 - I Don’t Wanna Care

Sestava: Jake Widow – hlavní zpěv/ rytmická kytara, Tommy Christen – baskytara/ vokály, Stevie Gunn – sólová kytara/vokály, Rikki Wild – bicí/vokály

Web:
www.facebook.com/NastyRatz
www.twitter.com/NastyRatz
www.reverbnation.com/NastyRatz
www.instagram.com/NastyRatzOfficial
www.bandzone.cz/NastyRatz
www.n1m.co/NastyRatz
www.myspace.com/NastyRatz

www.pinterest.com/NastyRatz