NEŽFALEŠ – Nadhled a optimismus jsou nutnost

Ahoj Radku, je parné léto (rozhovor probíhal během letních prázdnin - pozn. redaktora), máte před sebou řadu koncertů. Jak bys zatím hodnotil letošní léto, muziku, atmosféru a uplynulé koncerty?                                                  
Radek: My léto nikdy netrávili pouze na festivalech, jako to praktikují některé jiné kapely. Je potřeba si v tento požehnaný čas užít i jiných věcí, takže volných víkendů je vždycky víc než těch, jak nám říkal jednou Bakča (dej mu pánbůh věčnou slávu) s „bigbítem“. Kromě tradičních festivalů jako třeba Podparou nebo Brněnec jsme si letos střihli netradičně třeba i dvě svatby, z nichž ta druhá byla našeho bubeníka Petra. Takže mu touto cestou ještě jednou gratuluju, vybral si prímovou nevěstu!

Je nějaká hudební letní akce, kterou jste si již za dobu existence s kapelou zamilovali?
Radek: Letní akce dělají lidi, atmosféra, prostředí a samozřejmě taky počasí. To může zkurvit i sebelepší festival. Třeba letošní čtvrtek na festivalu Podparou byl z hlediska počasí skutečná apokalypsa a když nám táhnul offroad dodávku tím neskutečným bahnem, říkal jsem si, že je mi pořadatelů upřímně líto a pevně věřím, že to ustojí.  Když jedeme s kapelou hrát, mám rád, když tam jsou spřátelený kapely, lidi, který roky známe a vždy s nima rádi hodíme řeč. Z akcí, kde jsme hráli už několikrát je vždycky dobře na již zmíněném festivalu Podparou, na Brněnci, na Jihlava’s not dead festu nebo třeba na Valníku. Vloni samozřejmě na Mighty Sounds, nebo letos třeba příjemný menší fesťák Rock proti rakovině v Ražicích u Písku. I festival se musí dělat pořádně a srdcem, a když člověk vidí, že se na to pořadatelé nevysrali a dělají pro kapely i návštěvníky maximum, přeju jim jen to nejlepší a to, že na festivalu vydělají, je naprosto v pořádku a zasloužené. Síto akcí je logický a festivaly, jejichž prvotním a jediným cílem bylo z nuly vydělat ranec, ty se naštěstí málokdy překlenou dál než za první ročník.

Jezdíš sám, jako fanoušek na letní hudební festivaly? Pokud ne, které by tě lákaly?
Radek: Nejezdím, nejsem totiž moc festivalový typ. Mám hodně rád muziku, ale třeba tři dny v kuse v hluku mě nějak neláká. Tady bych to asi neměl říkat, ale kdybyste mě chtěli mučit, naložte mě a odvezte na víkend na Brutal Assault. Navíc, čím jsem starší, tím menší mám chuť objevovat nové kapely. Mám poměrně široký okruh partiček, které vždy rád uvidím, ale už mě nějak nebaví si přibírat další a jít se podívat na set někoho, koho vůbec neznám. V tomhle třeba obdivuju bráchu, který dnes a denně, vyhledává nový partičky, študuje to a baví ho to.

Váš letošní vinylový split s pankáčema SPS byla vaše premiéra v tomto hudebním formátu, koho to byl nápad?                                                                                                  
Radek: Mít vinyl bylo, co se týče kapely, už dost možná naše jediný nesplněný přání, se kterým jsme už léta koketovali. Napadlo to lidi z labelu Papagájův Hlasatel a vlastně nezávisle na nich i tak nějak nás i SPS. Chtěli jsme společnou nahrávkou ozvláštnit druhé jarní turné SPS + NEŽFALEŠ, které jsme letos jeli a Pavel „Papagáj“ se na vydávání vinylů v podstatě specializuje a tak si to tak nějak vzájemně sedlo.

Řekni mi prosím něco o písních. Spolupracovali jste na tvorbě desky společně s SPS i při nahrávání? Radek:Jediná vzájemná spolupráce proběhla ve Vinárně U sudu, kde jsme si se Skleníkem z SPS řekli, kdy to musí být hotový. Každá kapela tam má dvě nové, potažmo nevydané písně, tak zněla dohoda. Pak už si každý šel svou cestou, songy vytvořil a nahrál tam, kde uznal za vhodné. Papagájovi to vlastně poslala každá kapela zvlášť. Naše dva songy jsou záměrně každý trošku jiný. Rychlejší vypalovačka „Poslední“ je o tom, že člověk se mění a některý věci už prostě nejsou takový, jako bývaly a druhý song „Něco je špatně“ je takovou trošku depresí z toho, kam lidstvo nevyhnutelně spěje a že vlastně každej na tom máme svůj podíl viny. Jak poznamenal náš kamarád Štelca z kapely CIRGUZ, když už se i NEŽFALEŠ pouští do takové kritiky společnosti, je asi opravdu něco špatně.   

Přeci jenom jsou na splitku od NEŽFALEŠ pouze dvě písničky a fanoušci můžou být od poslední řadovky dost hladoví. Zbyly Vám z natáčení nějaké songy?                              
Radek: Nezbyly, my teď chodíme do studia točit vždy po dvou kusech. Tolik nás to nevyčerpá, neotráví a líp se na to člověk soustředí. Přesto ale myslím, že kdo nás má rád, nemůže si stěžovat. Za poslední rok a půl jsme vypustili třeba dva nové songy opatřené klipem, novinku na jedné kompilačce, cover jako poctu Johnnymu Cashovi nebo nyní to splitko. Suma sumárum šest novinek za rok a půl, to je myslím slušná bilance našeho anti-albového období. Teď navíc natáčíme další novinku a jeden cover. 

Jak si na tom s muzikou, jako posluchač? Dáváš přednost sbírání vinylů nebo preferuješ MP3? Jakou muziku momentálně posloucháš a na čem jí sjíždíš?                                                           
Radek: Mám jediné dva vinyly a to asi sto let. Řadovku ROXETTE a koncert ROLLING STONES. Né, něco by se ještě našlo, ale desky nesbírám. Mám v krabicích hromadu cédéček, hlavně vypálených, ke kterým jsem si i tisknul obaly, takové moje vlastní Véva records. Už jsem ale zcyničtěl a poslouchám muziku z telefonu. Stáhnu si oblíbenou desku, když na ní mám chuť, poslechnu a zase jí smažu. Asi se stávám takovým praktičtějším. Momentálně si dávám třeba poslední alba BOOZE & GLORY, THE BOYS, Slobodky, ale třeba i asi šest řadovek Ivana Mládka.

Máš devítiletého synátora. Bereš ho občas na koncerty?                                                              
Radek: Paradoxně byl asi na dvou menších festivalech, když byl úplný mimino. Jen tak na chvíli. Pak se jednou, už větší, chystal v první brázdě, jak si teda tátu užije a když spustil ten randál, tak s brekem utekl. Od té doby nebyl, ale pouští si v pokojíčku naše desky a zná spousta textů! Když ho ale mám na víkend, stejně s ním daleko radši vyrazím někam na výlet, než abych ho bral na koncerty.

Jak moc je pro tebe těžké, najít v sobě po dvanácti letech fungování kapely stále energii třeba do nové tvorby a netrpíš někdy třeba ztrátou inspirace?                                            
Radek: Je to čím dál těžší. Mívám poměrně často dojem, že už jsem vlastně všechno řekl, že kapela už má ty svoje stěžejní songy, který jí nikdo nesebere a že už mě vlastně nebaví, sedět nad prázdným papírem a čekat, až mě něco napadne. Bývaly doby, kdy jsem si přikázal napsat text a na ten povel to šlo a navíc ty texty považuju dodnes za dobrý. Kluci dělají muziku a tam to pořád tak nějak tryská, i díky tomu, jak se v kapele střídali třeba kytaristi. Někdy už vidím všechno, co kluci přinesou, jen jako instrumentálky.    

Jakou si měl neoblíbenější hračku jako dítě?
Radek: Z hraček asi žádná nevynikala, ale mohu se tu podělit o takovou svou dětskou obsesi. Jako dítě minulého režimu jsem miloval ruský seriál „Jen počkej zajíci“. Ztotožnil jsem se samozřejmě s postavou vlka, a když to na mě přišlo, přicvakal jsem si na dětské pantoflíčky kolíčky na prádlo, jako že drápy, do pusy strčil atrapu cigarety a producíroval se po pokoji. V tu chvíli jsem se cítil jako největší king.

Sestava:

Radek – zpěv, Kráťa – kytara, Moucha – basa, Petr – bicí

Diskografie:
2003  Pozor na uchy! (demo CD)
2004  Prosek live
2005  …Jak za války
2006  Není čas na hrdinství
2008  Ber dokud dávám
2009  Podtrženo/sečteno: výběr 2005-2007
2010  Pár lacinejch triků
2012  Každej klub i bar                                                                                                                   
2014  SPS vs. NEŽFALEŠ (split 7" vinyl)

Web:
http://nezfales.cz.com
http://bandzone.cz/nezfales