KRUCIPÜSK - HovnoZle

Nasraný dámský přirození už dělá bordel přes třicet let a vězte, že výše uvedené není nonsens ani nevybíravé tvrzení, nýbrž prosté konstatování, že KRUCIPÜSK zlobí už dlouho a trajektorii jeho uměleckého flusance nově vymezuje třináctá fošna s názvem "HovnoZle". Při nedávném povídání s kruciálním nestorem Tomášem Hajíčkem mi bylo nastíněno, že toto album bude prosté cingrlat a zbytečných editů, bude nekompromisním návratem ke kraválu, ke starým dobám, kdy se nelovilo po povrchu a skejtovat bylo zdravý. Titulní song už od pre-versu dává na toto tvrzení svou pečeť. Žádný kecy, žádný kapesníky fňuknám, prostě není zas tak zle. Hlavně si všechno jet po svém a natvrdo. Novinka KRUCIPÜSKU nechce vlasně nic řešit, je oslavou života ve jménu rock´n ´rollu a jako taková rozhodně funguje na výbornou. Ber si, co chceš, svět je jedno velký hřiště a na něm to musí řvát. Obhajobou mužského světa, který umí být někdy trochu býčí a nezkrotný, je pak i možná nejoddechovější kousek celé desky "Zlej kluk". KRUCIPÜSK byl vždycky nasáklý všemi emocemi světa a nelze mu tak lehce nasazovat kolektivní hlavu, a kdyby měl někdo přesto takovou potřebu, může si pustit nový kus "Cajk" a pochopí, že Hajíčkovi boys jsou si všech svých hříchů vědomi. I bůh jim proto dá lajk, tomu věřte. Že umí Severočeši i zvážnět, dokazuje song předposlední. Všichni naducaní mravokárci a honiči svého nezdravého jája, kterých je tato krásná země bohužel plná, by si měli vyslechnout, že "...ego zlo plodí a mléko i strdí smrdí..." Kruté, ale pravdivé. Jako celý KRUCIPÜSK. Ale klid, vždyť je HovnoZle.

Zdeněk Pospíšil