Dvě tváře temnoty - HNUS UMÍRAJÍCÍ / NĀV - Sousmrtí

Působivý přebal s jasně vyčnívající červenou postavou hráče na píšťalu obtaženou svalovinou je perfektní bránou do světa dvou výrazných tuzemských blackmetalových souborů HNUS UMÍRAJÍCÍ a NĀV. Autorství coveru náleží malíři Petru Gordo Maleckému, a je to jedno z těch děl, která zaujmou svou dráždivou krásou, vyniknuvší na štědré ploše vinylu. Nicméně efektní grafická vstupenka je pouze zlomkem zážitku, které album nabízí. Na straně A se na ploše tří skladeb nachází zvířecí umění HNUSU UMÍRAJÍCÍHO ponořené do brutálně syrového a nekompromisního black metalu se stylovými českými texty. Pražská formace šla na splitku k jádru žánru a rozehrála s posluchačem temnou hru s jen náznaky melodiky. Po úvodním chorobném mixéru se kapela vyšvihla dobře koncipovanou písní „Tvář ošlehaná větry“ s uchu lahodícím instrumentálním intrem a své kralování zakončila možná trochu nevýraznou „Nocí chřestících kotníků“ s překotným kytarovým riffováním. Otěže na béčku vinylu převzala s vydatnější porcí hudby jihočeská sebranka NĀV, která naposledy zaujala povedenou nahrávkou „Trpte“. Ta nabídla hned pětici skladeb plnou poutavých textů, evokující crossover obrazů Hieronyma Bosche a Josefa Lady. Funerální tematika tu totiž hraje čardáš s českými venkovskými scenériemi a dohromady je to hrozivé, ale veskrze funkční. Hudebně se pak ocitáme na domácí blackmetalové škole s bublavými tóny démonických kláves a sborových zpěvů. Nejlépe svou poetiku NĀV otiskli do „Nekromanta“ a „Kremace“, kde si všechny ingredience ideálně sedly a ze zvukového inferna – tu nekompromisně zběsilého, tu zase hravě houpavého – parádně mrazí. Dohromady je to dílo hodné pozornosti, které se povedlo po vizuální, zvukové i autorské stránce.

Ondřej Hricko ***1/2 / *****