Jak album „Virtu-ritual“ vnímáte s odstupem času vy, když si ho dnes poslechnete?Klíma: Já pokládám „V-R“ za skvělé album. Bylo to takové zklidnění po hodně výstřední desce „God Is Insane….Join Him“, začínaly se objevovat skladby přímočarého punkového rázu, ale skoro až poťouchlé skladby a skladbičky se objevují také. „V-R“ je první z několika desek, které jsme točili v profi studiu Hacienda Miloše Dodo Doležala, to zajistilo úplně jiný zvuk než doposud. Někdy lituju toho, že máme novější skvělé skladby, kvůli kterým nemůžeme naživo hrát hity jako „I.C.U.“, „Kometa je klíč“ nebo „Černá magie je fajn“.
BlackDrum: Myslím, že je to hodně různorodé album. Snažili jsme se míchat různé styly muziky, kdy jsme neváhali na LP použít dechové nástroje, hlas holčičky a kromě češtiny a angličtiny tam klidně vrazit španělštinu. Možná jsme se jen hledali a úplně nevěděli co dělat, ale v každém případě nás to moc bavilo.
Poly: Měli jsme tenkrát „astrální období“, témata a texty hodně mířily do vesmírné psychedelie (možná trochu i pod vlivem PINK FLOYD, které jsem tenkrát poslouchal, a hlavně LSD vizí Timothy Learyho – v té době jsem překládal tři jeho knížky a docela mě to inspirovalo). Bylo to naše třetí album a bylo to období, kdy jsme se hudebně posouvali hodně rychle. Ne cíleně, šlo to samo, protože devadesátý léta byly rychlý a my jsme přičichávali každou chvíli k novým a novým žánrům a kapelám. Taky si vybavuju, že hodně z těch nevergreenů vznikalo na španělku. A na většině z nich je to znát. Jak dlouho jste vlastně v Haciendě desku točili?
Poly: Myslím, že zhruba 8 dní jsme natáčeli a 5 dní míchali. Tehdy se točilo do pásu, šlo všechno pomaleji než dnes… ale hlavně my v té době ještě nedělali žádné předprodukce, takže ještě ve studiu se lehce něco upravovalo a dotvářelo, jak jsme zjišťovali z nahraných stop, co kde nefunguje. Do Haciendy nás poslal točit náš tehdejší vydavatel Taga rec. (Mirek Kovář), kterej začal s Dodem spolupracovat. Tu desku nakonec vydali Indies, protože Mirkův label mezitím skončil, ale v Haciendě jsme pak ještě natočili několik desek, protože s výsledkem jsme byli spokojení. Nakolik vám do procesu vstupoval sám producent Miloš Dodo Doležal?
Klíma: Dodo nebyl producentem desky v dnešním slova smyslu. Nerozpitvával s námi jednotlivé skladby při jejich vzniku, neladil muziku a texty, neřešil s námi celkový zvuk atd. Naše skladby se svým kolegou Frantikem Muselem nahrál, ve spolupráci s námi nastavil základní zvuk a potom sám smíchal a zmastroval, má jednoznačnou zásluhu na výsledném soundu desky.
Poly: Musím říct, že jsme se tam hodně naučili, pokud jde o celkovej zvuk nahrávky a zvuk jednotlivých nástrojů, jak velkou roli v nahrávce hraje „špína z cimry“ apod. Za mixem seděl již zmíněný Franta Musel a s tím jsme si moc rozuměli, bylo to velmi zábavný natáčení proložené poledními dýchánky s dobrou brazilskou kávou. Zvuk „Virtu-ritual“ je jakoby zvláštně zahuhlaný, to byl záměr, nebo to tak prostě nakonec vyšlo?
Klíma: Nemyslím, že by zvuk „V-R“ byl zahuhlaný. Pro mě je posun oproti předešlým deskám naprosto jednoznačný a když desku poslouchám dnes, myslím, že se nemáme za co stydět.
BlackDrum: Nakonec to tak vyšlo. My jsme samozřejmě chtěli zvuk čistší a celkově lepší, jenže v té době s našim poněkud punkáčským přístupem jsme rádi, že album vyšlo, jak je. Myslím, že je album opravdu tak různorodé a ovlivněno různými styly, že bylo skoro nemožné docílit kompletně výrazně lepšího zvuku.
Poly: To se nám posuzuje těžko, protože my s mixem v téhle podobě byli moc spokojení a pokud si dobře pamatuju, fanoušci a recenzenti zvuk nového alba chválili, nebo na něj aspoň nemířila žádná kritika, takže pokud ti takovej připadá, nejspíš to bude otisk doby. Baskytara je občas neznatelná, ale ve skladbách „Kometa je klíč“ nebo „Pray on My Side“ najednou zcela vystoupí a dominuje, to byl též úmysl?
Klíma: Baskytara je doprovodný rytmický nástroj a v každé skladbě má svoji úlohu. Někde jen doplňuje hlavní hudební motivy, jinde „táhne“ celou skladbu. V „Hush Now – Sunny Night“ dokonce hraju slapem, což mi ale bylo později zakázáno.
Poly: Nu, tyhle písničky byly na baskytarové lince výrazně založený, proto tam nejspíš basa diktuje víc než v ostatních nevergreenech. My jsme se tenkrát snažili o hodně širokou rozmanitost, aspoň v rámci žánru. Byli jsme crossover, kterej čerpal ze všeho. Tzn. na albech z těch let jsme měli jak metalový riffy, tak rychlý punkovky, ale i zpívaný věci, který by se klidně daly hrát na španělku u ohníčku… ale taky hodně experimentální pokusy, které nebyly ani plnohodnotné skladby. Nebylo jednoduché tomu všemu dát jednotnej zvukovej kabát. Klímo, pro tebe šlo o první desku s INSANIÍ, byl jsi nervózní, nebo jsi to vše bral s klidem?
Klíma: Ještě před nahráváním „V-R“ si mě Poly a BlackDrum vyzkoušeli v bzeneckém studiu Shark při nahrávání EP „Woodoo Astrology“. Už předtím jsem byl ve studiu s předešlými kapelami, takže nahrávání s INSANIÍ bylo v pohodě. Tenkrát se nahrávaly všechny nástroje dohromady a nedalo se moc opravovat, dnes je to mnohem jednodušší. Ale pořád je hlavní nemyslet na bílého medvěda! Rosťo, prozraď mi, jakým způsobem jsi hrál na bicí ve skladbě „cOSA Nostra“?
BlackDrum: Hrál jsem pravou rukou na ride, levou rukou na virbl a pravou nohou na kopák. To ještě nikdo nikdy nezkusil, byl jsem možná jediný na světě, kdo takhle začal hrát, a přitom je to tak jednoduchý. Jak se říká, geniální věci jsou jednoduchý. (smích) Kdybych si to nechal patentovat byl bych boháč, bože, jak já byl hloupý. (smích) Ne, vážně při téhle skladbě jsem se jen musel krotit, abych do toho nezačal řezat, jak jsem byl zvyklej. Je tvoje španělština v „Hardcoremos Amigos“ spisovná, nebo je to spíš svahilština?
Je to spisovná španělština – kastilština. Já v té době španělštinu studoval a použil jsem citaci z knihy Descubrimientos de ultamar, jen jsem text trochu upravil, aby se hodil do skladby. Je to kniha o objevování Nového světa Španěly. Souvisel onen česko-anglický koncept „Virtu-ritual“ s vašimi ambicemi hrát v zahraničí?
Klíma: Pra-INSANIA hned po revoluci jezdila hodně do zahraničí, stejně tak jako spousta dalších kapel. Na konci devadesátek se ale západní země nasytili „exoty“ z Východu a INSANIA se začala soustředit na tuzemské posluchače. Poly je profesí překladatel a angličtinu má vystudovanou, takže texty psal rovnou v angličtině, protože mu v té době připadla zpěvnější než čeština. Česko–anglický koncept byl jakousi cestou od angličtiny k češtině, která byla završena na albu „Rock’n’Freud“.
BlackDrum: Já myslím, že tyhle ambice nás již pomalu opouštěly, aspoň tak jsem to vnímal já.
Poly: V devadesátých letech jsme ještě pořád měli tendenci koncertovat venku a hlavně se přes různé malé nezávislé distribuce a labely naše desky dostávaly do zahraničí. Zároveň jsme ale nejvíc hráli v ČR a zpívat české nám dávalo čím dál větší smysl. Takže „Virtu-ritual“ byl jedním z těch alb, na kterých jsme ještě stále přešlapovali mezi snahou „jít ven“ a mezi faktem, že už nám připadalo divný „mluvit anglicky“ k českým fanouškům, s kterými jsme se na baru po koncertě bavili pochopitelně česky. S „Virtu-ritual“ se začala INSANIA vzdalovat původnímu hardcore punku nebo thrashi, byl to posun přirozený, nebo jste se případně nechali inspirovat prostě jinou muzikou?
Klíma: Přirozeně jsme se nechali inspirovat i jinou muzikou. Navíc, když chceš lidem něco sdělit, je to jednodušší, když muzika není úplně zběsilá.
BlackDrum: Bylo to úplně přirozený. My jsme si ale vždy dělali, co jsme chtěli a co se nám líbilo. Nikdy v tom nebyl kalkul. My to v té době prostě takhle cítili.
Poly: Souhlasím. Nejsilnější vliv na nás v devadesátkách měl pochopitelně grunge, stejně jako na desítky dalších kapel u nás. A taky jsem hodně doma začal hrát na španělku, jen tak na pohodu, na sucho, bez zesilovače, a ty písničky pak díky tomu dostaly maličko jinej charakter. V době vydání alba se blížil přelom milénia, a jak i obálka desky napovídá, do života lidí začaly stále více vstupovat počítače, oproti dnešku to ale stále ještě byl docela čaj, nemyslíte?
Klíma: Ano, to si dnešní mladí vůbec nedokážou představit. Jen pro ilustraci – pokoušeli jsme se na webovce každé dva dny zveřejňovat reportáž z natáčení ve studiu přes můj mobil. Když na konci měsíce přišel účet za použití mobilních dat, nestačili jsme se divit. Také samotné nahrávání na analogovém pultu na magnetofonový pás rozhodně nebylo tak snadné jako dnes s digitálem.
BlackDrum: Samozřejmě, já v té době ani nevěděl, jak se počítač zapíná.
Poly: Nás virtuálno a počítačovej svět fascinovaly od samého začátku. Už na prvním album „Crossfade“ z r. 994 je čárovej kód prolnutej do obrovského tolkienovského stromu. Byly to úplné počátky internetu u nás, INSANIA např. byla možná první kapela, která měla webové stránky (díky našemu kamarádovi Ruzbehovi z Rádia Hády). „Virtu-ritual“ vnímám víc jako astrálně-rituální album. Kam se INSANIA po vydání třetí desky posunula z hlediska statusu kapely? Hráli jste větší koncerty? Cítili jste, že nabíráte nové fanoušky?
Klíma: Vydání „V-R“ padlo zrovna do doby, kdy se přestávaly poslouchat kapely s kytarami a začínala elektronická muzika, house, techno atd. a na koncerty živých kapel se všeobecně moc nechodilo. INSANIA ale tuto dobu na rozdíl od spousty jiných kapel přežila.
BlackDrum: Sám nevím, jestli jsme nabírali nové fanoušky, spíše mi připadalo, že je to tak nějak stejné. Neměl jsem pocit, že by se něco výrazně změnilo.
Poly: Byli jsme stále klubová kapela, která tu a tam zahrála na větším festivalu. Rok po vydání „Virtu-ritual“ jsme odletěli na pár koncertů do USA a natočili tam „Live in Seattle“, to pro nás byl docela významnej zážitek a počin. Měli jsme naštěstí už tehdy fanouškovskou základnu, která nás drží doteď, ale nerostla nijak skokově, spíš organicky a pomalu. Výraznější nárůst fanoušků přišel až po albu „Zapal dům poraž strom“. Sestava:
Poly – zpěv, kytara
Klíma – baskytara
Tudy – klávesy
BlackDrum – bicí Autor: Zdeněk Pospíšil