Od debutu „Temporary Thing“ uplynulo několik let a váš rukopis se za tu dobu zřetelně proměnil. Jak byste sami popsali posun mezi prvním a druhým albem?Matěj: Na nové desce se skladatelsky podílela celá kapela. Mnoho skladeb vzniklo přímo ve zkušebně a často jeden z nás přinesl motiv, který jsme pak společně přetvořili a spojili s motivem od někoho jiného. Takže zatímco songy z první desky měly už od začátku danou strukturu a ve zkušebně už jsme jen řešili aranže, teď je to mnohem víc týmová práce. Kromě toho jsme několik písniček podbarvili ambientními plochami a syntezátory, a i díky nim má album trochu temnější náladu. Mnohé z písní na mě dýchly devadesátkovou nostalgií – trochu PUDDLE OF MUDD, trochu SOUNDGARDEN.
Michael: Je to tak – devadesátky se na nás určitě zásadně podepsaly. Byli jsme sice ještě malí kluci, ale později jsme všechnu tu inspirativní kytarovou hudbu objevili a oblíbili si ji. Zároveň nás baví hrát tak, abychom nezněli po všech stránkách jako kapela z devadesátek. Velká část alba byla nahrána živě v dnes už zaniklém klubu Brno. Proč jste se tak rozhodli?
Michael: Viděli jsme odtud live session a líbilo se nám, že ze záznamu šla cítit taková ta koncertní energie, kterou se člověk snaží ve studiu dostat do nahrávek. Klub jsme si tedy zabookovali na jeden den i se zvukařem a všichni naráz nahráli nástroje do šesti songů. Působivý je obal desky s výrazným motivem dubu od Petra Drahoše. Jak tento strom souvisí s jednotlivými písněmi a celkovým tématem alba?
Matěj: Každá postava nebo jev na obalu představuje nějakou skladbu z desky, což posluchačům prozradí booklet vložený do obálky vinylu. Středobodem obalu je dub, který všechny tyto symboly sjednocuje do svého orchestru. Takhle jsme mohli spojit do jednoho obrazu různá témata alba – drásavé love songy, historické eposy, bajky o lvech i čistě metaforické skladby.
