BEACH BUM - Punková utopie

Vaše nové album „Utopia" se vyznačuje osobnějšími texty a hlubšími tématy než předchozí tvorba. Co vás inspirovalo k tomuto posunu a jaké konkrétní zážitky nebo emoce se promítly do jednotlivých skladeb?
Dan Nastišin: Popravdě? Nenapsal jsem ani řádku, všechno je z hlavy Monči a Siďáka. Když si párkrát za rok zazkoušíme, přijdou ti dva s texty a nápady, který dáme společně do kupy. Já dodávám temnou atmosféru podkreslenou tullamorkovým odérem a blbým ksichtem.
Martin Knebl: Nejde pořád psát jen o pivu a párty. I my se cítíme občas na hovno. Všechno není jen veselý.
Monika Černíková: Tahle témata jsme měli v hlavě už předtím, ale nějak nebyl ten správný čas je pustit ven. Texty se dotýkají témat, která řeší každý z nás – partnerské vztahy, vnímání světa, který je krutý, ale zároveň krásný, ale ne úplně podle našich představ. Většina písniček popisuje vlastně to, co v té své realitě dělám, jak ji vedu, vnímám a přemýšlím nad ní. Člověk by z reality někdy nejradši utekl, a proto vznikla „Utopia" jako takový únik do vysněného světa, kde nemusím přemýšlet nad tím, jestli to, co žiju, je to správný.

Zvuk alba je silně ovlivněn devadesátkovým punk rockem a alternativou. Jaké kapely nebo alba z tohoto období vás nejvíce ovlivnily při tvorbě „Utopie"?
DN: ALICE IN CHAINS, NOFX, QUICKSAND. A svojí jednoduchostí mě hodně ovlivnili současní HIGH VIS.
MK: Určitě DINOSAUR JR, SMASHING PUMPKINS, GREEN DAY skrze album „Dookie", DESCENDENTS.
MČ: PEARL JAM, ALICE IN CHAINS, L7.

Na albu jste spolupracovali s producentem Pavlem Sikorou ve studiu Happy Mutant a obal vytvořil David Čech. Jak probíhala vzájemná spolupráce?
DN: Spolupráce byla nad má očekávání. Víte, já jsem v těchto profi věcech strašná lopata, ale s Palem jsem se cítil jak Lombardo. Naučil jsem se brát hraní na bicí zase trochu jinak. A taky jsem každý den jedl pizzu a hodně hulil, a to dopomohlo ke kýženému výsledku. David je hustej, ví, co dělá, a dělá to skvěle. Denně se probíráš vizuálními braky a lidi jako on nedostávají dostatečný prostor. Jsem rád, že byl tvůrcem coveru naší desky.
MK: Krom toho, že Palo udělal nádherný zvuk a měl spoustu nápadů, pro nás hlavně vytvořil super prostředí a podmínky. Mohli jsme tam spát, pít i kouřit. Ani se nám nechtělo pak domů. A na té desce to je myslím poznat. No a co se vizuálu týče, David Čech je neobjevený talent.
MČ: Palo je strašně zlatý a nadaný člověk, spolupracovat s ním je radost. Ze začátku jsem z nahrávání měla vítr, ale nakonec zbytečně, Palo se vším rád a ochotně pomůže, a hlavně se snaží z člověka vytáhnout ten nejlepší výkon. David je výborný grafik a skvělý kreslíř a taky velký puntičkář. Líbí se mi, jak si hraje s každým detailem. A taky je s ním výborná a rychlá domluva.

V minulosti jste uvedli, že „zahrajete kdekoliv, kde je elektřina a pivo". Jaké nejzajímavější nebo nejneobvyklejší místo jste dosud navštívili během svých koncertních cest?
DN: Mně se moc líbilo hrát v Nákle u Olomouce. Bývalá pískovna s průzračnou vodou, kam jsem si hned po koncertě skočil. Super prostory byly i ve Zlíně, například protiatomový kryt pod dětskou nemocnicí anebo nejvyšší patro budovy bývalých Baťových závodů. To byl dobrý industriál, kde to dodnes je cítit kůží na výrobu bot.
MK: Neobvyklý bylo Mejdlo v Brně. Hrát prakticky v zabordeleným sklepě, kde ze stropu visí oholený dráty pod šťávou a celý osvětlení je skomírající lampa z nádraží, v každým hajzlu díra, kolo a lednice na „pódiu" a pivo si člověk točí sám... je, no, neobvyklé, ale bylo plno, takže na to rádi vzpomínáme. Přijedeme kamkoliv, nám je to fuk, hlavně když se hraje.
MČ: Jo, s Mejdlem úplně souhlasím. Před koncertem náš bývalej basák Gomby říkal, že jestli ho to jednou kopne, tak se sbalí a jde někam. No a po skončení koncertu jsme se všichni oprašovali, protože během koncertu na nás padala omítka ze stropu. Ale krásný bylo, když jsme hráli uprostřed lesa někde u Velkýho Meziříčí, to bylo moc hezký.

Vaše předchozí album „T-Rex Goes on Holiday" bylo plné veselých písní o pařbách a kamarádství. Jaké je hlavní poselství, které chcete předat posluchačům prostřednictvím „Utopie"?
DN: Já se vždy snažím to hlavně nedojebat a užít si to. Myslím, že to, jak se chováme na pódiu, nemusí korespondovat s náladou v textech. Většina posluchačů se stejně na texty zaměří až v klídku doma.
MK: Poselství asi žádný jednotný nemá, ale můžete u toho pařit, pít pivo, zvracet, někomu natáhnout, být nasraní anebo v depce.
MČ: Hlavně se z toho neposrat.

BEACH BUM - Gonzo
Autor: Ondřej Hricko